Žňuň aneb Komunikace není legrace

ŽŇUŇ aneb KOMUNIKACE NENÍ LEGRACE

1 m, 5 – 7 ž (dle možností souboru)

satirická komedie

Cesta časem z roku 2326 napříč osmi epochami lidstva rozplétá, proč jsme začali mluvit a proč toho vzápětí litujeme - od pravěkého křiku přes mayskou říši a slova jen na „K“ až po digitální zmatek dokazuje, že slova přinášejí více chaosu než užitku, dokud nenastane restart novým slovem „žňuň“.

Téma

Hra satiricky zkoumá věčnou nefunkčnost lidské komunikace a nedorozumění napříč historií, která nevyhnutelně vedou k sociálním i osobním katastrofám.

Obsazení

5 až 7 žen (variabilně) a 1 muž - role jsou koncipovány tak, aby se herci střídali v rozehrávání scén z různých dějinných epoch.

Děj

Příběh se odehrává v roce 2326 v Archivu komunikace (ARKO). Umělá inteligence provádí diváky osmi historickými záznamy, z nichž každý představuje specifickou poruchu jazykového režimu:

Paleolit: pravěcí lidé komunikují neohrabanými skřeky. Nedorozumění při lovu mamuta vede k odchycení pouhého prasátka a ke vzniku první ženské emancipace.

Mayové: komunikační režim dovoluje používat pouze slova od písmena „K“. Během katastrofální přípravy koprovky vznikne mimoděk Mayský kalendář.

Antické Řecko: každý používá svůj vlastní slovník, což vede k totálnímu překroucení významů (kdy „kozatá bradavice“ znamená krásnou ženu) a k vynálezu rozvodu.

Renesance: snaha o veršování vede k lyrické agresi a trapasům s projímadlem.

Edwardovská Anglie (1905): absolutní a surová pravdomluvnost u čaje o páté odhalí nevěry s jedním mužem mezi třemi ženami naráz.

Devadesátky (1992): nedokončování vět zanechává postavy v domněnkách, což vyvrcholí úrazem koulí na atletickém stadionu.

Digitální éra (2026 - současnost) - teenagerky sedí vedle sebe na lavičkách a komunikují spolu pomocí zkratek a anglicismů, aniž by se vnímaly.

Postapokalypsa (2325): všichni po období nuceného ticha zakládají nový, radostný jazyk, kde každé slovo začíná na „ž“ a končí na „ň“ – vzniká slovo „žňuň“.