Bářiny tipy - nové anglojazyčné hry

Bářiny podzimní tipy - feministická nálož a bizarní komedie!

Velké ženské role pro velké jeviště

• Suzie Miller: Strong Is the New Pretty

Nová australská hra úspěšné autorky Prima Facie a Inter Alia, tentokrát o ženském australském fotbalu a neuvěřitelné cestě k založení první profesionální ženské ligy. Hra vychází ze skutečných událostí a sleduje nejen samotné hráčky, ale i trenérku, sportovní funkcionářky a novinářku, které společně bojují s předsudky, sexismem a nedůvěrou okolí, aby nakonec dokázaly něco, co se ještě nedávno zdálo nemožné. Hra má obrovský pozitivní drive, humor, emoce a skvělou dynamiku. Rychle střídá osobní příběhy, tréninky, zápasy i zákulisní vyjednávání a vrcholí strhujícím finále první sezony v roce 2017. Za mě mimořádně energický, divácky atraktivní a inspirativní text o ženské solidaritě a odvaze. Text je určený pro větší ženský ansámbl, přibližně 8–10 hereček podle způsobu zdvojování rolí, přičemž některé postavy vyžadují výrazný pohybový talent a fyzickou zdatnost. Kašlete na Dům Bernardy Alby – uveďte Strong Is the New Pretty!

(překládá se)

• Laura Wade podle Jane Austenové: Watsonovi 

Nový překlad austenovské variace.

Hra je inspirovaná nedokončeným románem Jane Austenové. Zatímco první dějství ale dramatizuje Austenovou s klasickou britskou štiplavostí, ve druhém dějství dochází k velké změně žánru, protože se postavám představí Laura Wade jako autorka. Druhé dějství tak silně připomíná Šest postav hledá autora. Ve třetím dějství se postavy od autorky emancipují a hledají si po prožití existenciální krize vlastní příběh. Hlavní hrdinka uvažuje, že se stane spisovatelkou tak jako její tvůrkyně Jane Austenová a Laura Wade. 

Hra nabízí jednak přitažlivou žánrovost Austenové, kdy se první dějství dá uvést jako kostýmní drama, které čeští diváci milují, ale přitom otevírá hlubší existenciální otázky. 

• Emily Steel: Housework 

Australská politická komedie o jedné (sexuální) aféře se silnými ženskými hrdinkami.  Už samotný název je slovní hříčkou – housework znamená domácí práce, ale odkazuje také k práci v parlamentní sněmovně (House of Representatives).

Hra postupně přerůstá z komedie v napínavý politický thriller plný nečekaných zvratů. V zákulisí australského parlamentu se rozehrává příběh jedné sexuální aféry, která spustí řetězec intrik, manipulací a mocenských her, v nichž má každý vlastní zájmy a nikdo nehraje úplně čistě. Hra má břitké dialogy, spoustu humoru, ale zároveň mimořádně silné napětí.

Toxická maskulinita 101

• Emmanuelle Mattana: Trophy Boys 

Můj naprostý favorit

Čtyři kluci (které hrají ženy-herečky) se připravují na závěrečnou debatu svého debatního klubu. Studují na soukromé škole, očekávají, že časem půjdou na Harvard, Yale apod. Je proti nim vzneseno neadresné obvinění ze sexuálního napadení. Nevíme, který z nich to byl. Na začátku vidíme přesvědčené feministy, na konci systém umlčování, který připomene kauzu Cornell 7. Vzhledem k tomu, jak výbušná je kauza kolem Cornell 7, si myslím, že nás čeká další velká vlna metoo (doufám) a tahle hra do společenské debaty perfektně sedne. Navíc její první půlka je úžasně zábavná.

(překládá se)

• Max Wolf Friedrich: The Holes 

Bizarní, provokativní a velmi originální komedie. V zapadlém baru v malém americkém městě se za tajemnými dveřmi odehrává zvláštní sexuální rituál, který jeho návštěvníci popisují jako téměř náboženské zjevení. Když se z něj někdo rozhodne udělat výnosný byznys, začíná být všechno ještě podivnější. Hra otevírá překvapivě hluboké otázky o mužské samotě, víře, intimitě a touze po přijetí. Pro tři herce a jednu herečku. Vzhledem ke spojení symboliky křesťanství a queer kultury, by hru jistě přišli navštívit i Slušní lidé.

• Else Went: Degenerates

Čtyři osamělí mladí muži se setkávají v internetové komunitě incelů, kde společně sdílejí frustraci, nenávist k ženám a přesvědčení, že pro ně v životě neexistuje naděje na lásku. Miller, nejstarší a nejradikálnější z nich, se postupně stává jakýmsi neformálním vůdcem skupiny. Když se však osobně setká s Targetem, který si vydělává erotickými vystoupeními na internetu v ženském převleku, jejich vztah začne nabourávat všechno, čemu dosud věřil. Mezitím se další člen skupiny, sebevražedně osamělý Kemp, pokouší najít cestu ke skutečnému lidskému kontaktu. Provokativní, místy velmi černá komedie o toxické maskulinitě, sexuální identitě a především o zoufalé touze po lásce a přijetí.

Best of the Brits

• Luke Norris: Guess How Much I Love You

Premiéru měla v londýnském Royal Court Theatre a získala řadu ocenění. Jde o komorní hru pro dva herce (muže a ženu ve věku 25–40 let) s jednou epizodní postavou. Mladý pár stojí před nesmírně těžkým rozhodnutím, zda pokračovat v těhotenství poté, co je jejich dítěti diagnostikována vážná nemoc, a hra zkoumá, co taková situace udělá s jejich vztahem. Za mě mimořádně silný, skvěle a překvapivě napsaný text, který se obejde bez citového vydírání a klišé, nabízí obrovský prostor pro autentické herectví a jehož síla spočívá i v tom, jak postupně odkrývá svůj příběh – proto nechci prozrazovat víc.

(překládá se)

• Tom Wright: Please Please Me

Hra o manažerovi Beatles. Příběh Briana Epsteina, muže, který ze čtyř kluků z Liverpoolu udělal nejslavnější kapelu světa, ale sám zůstal v jejím stínu. V centru hry je jeho komplikovaný vztah s Johnem Lennonem, nenaplněná láska a touha po svobodě v době, kdy homosexualita byla trestná. Hra je pro pět herců, nabízí výborné role a příběh, který zná celý svět, ale z téhle perspektivy ho ještě neviděl. Myslím, že tohle by to mohl být divácký hit.

(překládá se)

• Dan Bishop: Target Audience

Čerstvě z edinburského Fringe Festivalu! Chytrá komedie pro čtyři postavy.

Target Audience je satirická komedie britského dramatika Dana Bishopa, která nahlíží do zákulisí současného televizního průmyslu. Politicky angažovaný scenárista přichází na schůzku do producentské společnosti, kde se nové seriály nevymýšlejí podle tvůrčích vizí, ale na základě průzkumů publika, dat a obchodních zájmů majitelů, kteří mimo jiné podnikají ve zbrojním průmyslu. Zpočátku absurdní a komická konverzace o televizní tvorbě postupně nabírá temnější směr, když se objeví hrozba blížící se války a postavy jsou nuceny přehodnotit vlastní morální kompromisy. Inscenace s černým humorem zkoumá, co znamená tvořit v době algoritmů, všudypřítomné komerce a koncentrace moci, a klade otázku, nakolik nesou umělci odpovědnost za systém, jehož jsou součástí.

Texty, které vás zaujaly, vám obratem pošleme k pročtení!