Das Angebot und die Nachfrage

Titul v originále: Das Angebot und die Nachfrage

Žánr: dramatická báseň
Jazyk: němčina
Postavy: muži 1 ženy 1

Roland Schimmelpfennig

NABÍDKA A POPTÁVKA

z němčiny přeložila Jarmila Hrubešová

Strhující dramatická báseň v próze s absencí děje, příběhu, jednání. Monologický dialog dvou postav.

V nabídce této hry-nehry je dominantní závratný spád poptávky po civilizaci, která zcela zachvátila i ochromila člověka, až ke ztrátě svéprávnosti. Josef detailně líčí obsah zboží v regálech supermarketů, popisuje a pojmenovává záplavu věcí, které běžný návštěvník obchodních domů ani není schopen zaregistrovat.

Dramatická vize Rolanda Schimmelpfenniga Nabídka a poptávka je fascinujícím obrazem člověka, utopeného v obludnosti civilizace, z níž je únik jen do pohádkového děsu nespoutané přírody. Je to zdánlivě knižní drama (možná spíš rozhlasové), jehož scénický potenciál je zaklet pouze do slov, do pozoruhodně silného jazyka, který je nabitý dramatickým obrazem současného světa. Výpověď, která má výsostné literárně-filosofické kvality.


Ukázky:

Josef (hodně přes šedesát)

Ruby, jeho partnerka (přes třicet)

Josef stále sedí v křesle, Ruby co chvíli skáče přes švihadlo a vedou svůj neutuchající dialog bez vzájemné komunikace.

Ruby: Je to rychlý život? Rychlý život, ten jsem si vždycky přála, život, který je tak rychlý, že když umřu ve čtyřiceti, nebudu mít pocit, že jsem něco propásla. Možná je můj život tak rychlý, že se mi jeví nehybný. Je to optický klam. Třeba už nerozpoznám rychlost od pohybu. (...) Dřív mi moje tělo připadalo jako příslib. Moje tělo a já. Moje tělo v supermárketech, v temných kinech, v autech a autorestech na dálnicích. Moje tělo v restauracích a imbisech. Moje teplé, spolehlivé tělo na diskotékách a v klubech. Byli jsme zajedno. Dnes už se rozcházíme. Vzdalujeme se od sebe, ačkoli nebo protože mám svoje tělo zcela pod kontrolou. Daří se mi dobře. Jsem v dobré formě. Mám své tělo pod kontrolou, ale už to není ta jednota, můžu ho pozorovat zvenčí a řídit jako kormidelník, jako pilot. Moje tělo se stalo ústrojím, které ovládám, které mě poslouchá. Když jsem dosáhla tohoto bodu, pochopila jsem, že už nejsem mladá. Že se čas nezastavil a moje mládí je pryč. - A pochopila jsem, že jednoho dne už nebudu své tělo ovládat, ale ono ovládne mne, a pak už budu stará. A až do toho dne, kdy zemřeme, už nikdy nebudeme jednotni, teprve ve smrti.

Josef sedí v křesle a vede vzrušující monology o nebi, vesmíru, oceánech, o zvířatech, o lidských dějinách, dramatické promluvy, nabité obdivuhodnými fakty o zákonitosti věčného životního zápasu na tomto světě. V záplavě slov není ani jediné zbytečné či plané, všechna mají své místo, váhu i smysl.

A pak je tu nadvláda aut. Josefův monolog navozuje atmosféru akčního filmu: "Auta ve městech, auta na pobřeží, auta v horách, auta na slunci, auta v dešti, auta ve sněhu, auta v poušti, předjíždějící auta s kvílejícími brzdami (...) Auta na několikaproudých dálnicích, auta v úzkých postranních uličkách (...) Lidé u volantů, lidé na sedadlech spolujezdců (...) Lidé, kteří se v autech hádají, lidé, kteří se v autech líbají (...) Auta, ze kterých lidé na sebe střílejí, auta, která v plné rychlosti narážejí do sloupů a stromů, auta, která padají z mostů do řek, auta, která padají ze srázů do moří, auta, která vybuchují, auta v plamenech." Josefův monolog dokonale slovně vyjadřuje vizuální vjemy.

Ve 23.obraze se Josef a Ruby ocitají v hlubokém lese, plném zvěře a ptáků. Zabloudí do neproniknutelného křoví, klopýtají ve spleti suchých větví. V krátkých promluvách popisují místo děje a své počínání. Páchne to tam po ohořelém dřevu a spálené zemi. V mechu leží dlouhá, štíhlá, divně svinutá větev. Josef a Ruby se dohadují, zda je to opravdu větev. Kolem je mrtvé ticho. Oba jsou ozbrojeni meči, štíty a helmami. Oběma rukama drží své meče a začnou bušit do podivné větve. Větev je ale nezranitelná, je to ocas skelně šupinatého netvora. Zápasí se strašlivým drakem, který chrlí plameny. Jsou v akci jako hrdinové pohádek a slovně líčí svůj vítězný boj, v němž draka zabijí.

Josef: Dračí krev je skoro černá. Kouří se z ní. Když se v jezeře té krve vykoupeme, staneme se navždy nesmrtelnými. A když se té krve napijeme, porozumíme řeči zvířat.

Jsme tu pro vás

Zašleme vám k nahlédnutí či studiu vybrané texty, pomůžeme s výběrem vhodných her do vašeho repertoáru, objednáme aktuální hry ze zahraničí a sledujeme pro vás nejnovější dramatické počiny z domova i ze světa.

Michal Kotrouš

zasílání a archiv textů, agantáž pro ČR a německojazyčnou oblast

tel: +420 603 265 067
email: michal.kotrous@aura-pont.cz