Das Wasser

DAS WASSER (Voda)

„Za třicet let, až už nebudeme slyšet zvuk přistávajících letadel, protože ta už budou dávno zrušena, budou žít naše vnoučata ve zcela jiném světě,“ předpokládá jedna z postav v této hře o tom, jak se vypořádáme se změnou klimatu.

Při své rešerši se autorka setkala s různými aktivisty, ekologickými iniciativami, ale i podnikateli a úředníky z oblasti životního prostředí – nejen v okolí Drážďan se jeví nedostatek vody a na druhé straně i ničivé záplavy jako nejpalčivější ekologický problém posledních desetiletí.

„Všechno je daleko. Až příliš daleko. Katastrofy, které se ve světě odehrávají, jsou vždycky někde jinde, i když se reálně odehrávají i na našem prahu. Stále se jim říká přírodní katastrofy a my si vůči nim zachováváme iracionální odstup," stojí v předmluvě ke hře, která popisuje selhávající komunikaci, vzájemné nepochopení problému, provinční myšlení a byrokratické překážky našich vážně míněných pokusů o záchranu světa. Jak se však vymanit z nepřehledné změti poplašných zpráv, planých politických slibů, obav a vytěsňování problémů? Kdo je v této debatě o klimatu hercem a kdo divákem? Jak může věda porozumět sama sobě? Potřebujeme nějakou formu diktatury, nebo spíše demokracii zezdola, abychom konečně začali přemýšlet o celku, i když máme pocit, že není jisté ani komunitní společenství? A jak se můžeme starat o budoucnost, když nás už teď sžírají problémy současnosti?

Autorka dovádí až do kafkovsky absurdních, komických a groteskních situací realitu úřadů, aparátů, plenárních zasedání a tiskových konferencí. Vychází přitom z mýtu o Jonášovi a velrybě jako metafory pro současná katastrofální sucha a povodně. Stejně jako v biblickém příběhu se jednání postav tváří v tvář postupující ekologické destrukci vyznačuje vzájemným obviňováním, megalomanstvím, výhrůžkami a opakujícím se varováním – zůstane nám tedy jen naděje v další generace?

Hra vznikla na zakázku divadla Staatsschauspiel Dresden, kde byla uvedena v dubnu 2022.