Desatero přikázání podle Hesse

Monodrama pro muže, vyznání „největšího justičního omylu v historii", do deseti oddílů (podle bodů Desatera) členěný proslov „nespravedlivě odsouzeného". Ve všech částech autorka vychází z reálného předobrazu: Hess se zpovídá ze svého dětství v Egyptě, ze vztahu k Hitlerovi (jehož pojetí se často mísí s Bohem), k rodičům, k nacistické ideologii, k sebevraždě atd. Hess oslovuje v celé hře Boha a rozebírá jednotlivá přikázání Desatera, dokazuje, že se proti nim nikdy neprovinil a končí vyznáním: „...ničím jsem se neprovinil, celou dobu jsem poslouchal tvé příkazy".

Jednotlivé části mají (stejně jako ve hře Amalia respiră adănc) odlišný charakter; některé se podobají básni (či litanii), jiné jsou napínavým epickým vyprávěním, jednu Hess dokonce zpívá.

Hra se dotýká motivů života a smrti (Hess spáchal sebevraždu, která se zde rovněž tematizuje), provinění, lítosti a čistého svědomí. Plynulý tok vyprávění s jednotou místa a času odhaluje nejzrůdnější rysy nacistické ideologie, v širším chápání jakékoli ideologie, která se sice zaštiťuje Bohem, ve skutečnosti se proti jeho přikázání proviňuje každou myšlenkou.