Diablogy a jiné vynálezy pro dva hlasy

Roland DUBILLARD
D I A B L O G Y a jiné vynálezy pro dva hlasy
překlad Jiří Matějíček
2 herci, bez dekorace

Dubillard zcela nepietně, avšak věrně prohlubuje tak francouzskou tradici absurdních dialogů, založených dílem na brilantní hře se slovy, dílem na metaforické situaci (...kdo potřebuje, nechť si zde doplní přinejmenším desítku francouzsky píšících zářných předchůdců). Jeho „plný úvazek" byl spíše na tradičním jevišti,ve filmu a v televizi. Ovšem literární záhumenek, který po celý život pěstoval pro potěšení své i svých přátel a příznivců, tedy dialogy dvou anonymních postav pro klubová jeviště a později i pro rozhlas, se nakonec staly jeho nejproslulejší činností.

Ony „ďábelské dialogy", jak lze název dešifrovat, patří mezi jeho „ďábelské vynálezy pro dva hlasy". Je třeba vynalézavosti vpravdě ďábelské, aby návštěvník, který přijde obdivovat vánoční stromeček, nikdy nemohl potkat hostitele, protože se oba ztratí v hustém houští onoho stromečku,zabírajícího nejenom celý byt, ale i oba byty v horním i dolním poschodí.Jindy autor posadí dva muže do komory na smetáky, kde při svitu svíčky provozují „komorní hudbu", a to zcela bez nástrojů, zato však v ilegalitě, jež je chrání před zásahem nepřející manželky. Základem netušeně se rozvíjejících situací se však stává i nocleh na kulečníku, či čekání v noci na opuštěné chodbě na „ptáka ohříváka".

Dubillard si skutečně zaslouží, aby jeho dialogy po prvním setkání zaujaly na českém jevišti místo vedle oněch tak populárních předchůdců. Jeho bezbřehá imaginace je totiž zcela bezvýhradně ve službách storuké bohyně intelektuálního hovadna, která balancuje na vrcholech vln příboje palácového převratu v lexikonech a každou ze svých paží převrací naruby významy všeho, nač dosáhne.