Die Hand ist ein einsamer Jäger

Katja Brunner (Německo)

DIE HAND IST EIN EINSAMER JÄGER (RUKA JE OSAMĚLÝ LOVEC)

variabilní obsazení (např. 4 ž)

V prostoru mezi sebeovládáním a seberozvojem mladé ženy se vždy vynoří mužský pohled a poté i jeho osahávající ruka – a vysněná postava si vyžaduje odstranění podkožního tuku.

Mladá autorka přidává k aktuálním tématům svých dřívějších her (např. senioři v domovech důchodců, incest, domácí násilí) další, tentokrát ženské tělo. To je pro ni výstavním objektem, projekcí vysněných přání, ale i bojištěm se sokyněmi (které z nás to sluší víc?). Ženská těla se vměstnávají do příliš úzkých šatů a nutí ženy různých kategorií, mladé i staré, neustále o svých tělech a jejich oblečeních přemýšlet a mít z nich krátkodobou radost, případně komplex.

Ztělesněním autorčiných vizí je fantasmagorická princezna a vypravěčka Selda, jež se změnila na množinu pixelů a s odstupem od reality se zobrazuje na monitoru počítače. Jedna vyhublá dívka čeká, až se konečně vypaří a zcela zmizí, jiná čeká na matku, která ji raději nepouští z domu. Samozvané rebelky si zkoušejí masky ženskosti a náhle se ptají, čí je ta ruka, která jim sahá mezi nohy. Do toho se mísí pro autorku typický komentující sbor, tentokrát složený z bulimiček…

Text zobrazuje společnost, která je založena pouze na povrchovém vnímání, čímž se z těl stávají pouhé projekční plochy vlastních problémů, těla jsou svědky pocitů nedostatečnosti a zranitelnosti a následné rezignace na komunikaci s ostatními. Zároveň je naléhavým poetickým apelem na solidaritu mezi ženami, vícehlasým vyhlášením boje proti vzájemnému poměřování a vágnímu ideálu ženskosti.