Die Kunst der Wunde

Skvělý text o důstojnosti a etice, identitě a politice. Zkostnatělé státní struktury, které mají v úmyslu a za úkol brzdit veškeré úsilí o změnu.

Sedm lékařů, matek, Marius I a II, Kevin, sbor, chrastítko – postavy pohybující se kolem „dýchající skály“, která znázorňuje státní aparát. Tvarování a zdokonalování správné identity začíná hned po narození – péče státu je všudypřítomná a již léta nahrazuje nefunkční rodinu, která jakožto sociální jednotka nefunguje. Ovšem „hora“ státního aparátu nepředstavuje žádnou individualitu, je to nezranitelná, necitlivá anonymita. Opakem „hory“ je „státní dítě“, kolem něhož se všichni až přespříliš točíme, jehož si vážíme a staráme se o něj, denně pracujeme na jeho výchově a přežití - a přesto nevíme přesně, co se s ním přesně děje. Vyrůstá rozmazlené, zpohodlnělé, ale zároveň trvale nespokojené.

Autorka (jak jsme u ní zvyklí) používá rytmizovaný náročný jazyk, jednotliví řečníci vše opakují a překrucují, dokud se chyby v systému nedekonstruují. Vizualizuje společenské násilí s notnou dávkou jízlivého humoru, jednotlivec v textu stojí jako společenská, politická a historická jednotka v křížové palbě jazyka postav, jako je např. postava Chrastítko, která vše sleduje a může sebe sama vidět jako funkční součást celku. Jaký je tedy vztah mezi státními strukturami a vzděláním, mezi odlišností a občanskou stádností? Provokativní hra byla uvedena v Schauspiel Leipzig v dubnu 2022 a byla pozvána na prestižní soutěžní přehlídku Mülheimer Theatertage 2023.