Dny beze slávy

Roberto Vidal Bolaňo (Španělsko)

DNY BEZE SLÁVY (DÍAS SEN GLORIA, 1992)

ze španělštiny přeložila Lenka Jagošová

Nejedná se o tradiční historické drama, jak by se z tématu svatojakubské cesty mohlo usuzovat. Bolaño jej využil, aby dal divákovi příležitost zamyslet se nad významem legendy, jejím trváním a nad motivy, jež poutníky ke hrobu Santiaga po staletí vedly. Především však poskytuje prostor k úvaze nad samotným člověkem, jenž ze Santiaga udělal mýtus, v který oddaně věří. Galicijci označují úslovím „días sen pena nen gloria" všední dny. Takové spojení v titulu hry jako by předesílalo, že její příběh nebude slavný jako pouť do Santiaga nebo brána (Pórtico de la Gloria od Mistra Matea v kompostelské katedrále), kterou všichni v cíli své cesty procházejí. „Días" je kronikou cesty vedoucí na kraj (a po okraji) světa. Odkrývá vážné i netušené důvody, které mnoho lidí přiměly se na ni vydat. Jestli je dovedla k opravdovému Apoštolovu hrobu, není důležité. Hlavní je, že v ní našli smysl života a že díky ní měli kam jít.

Drama obsahuje několik tematických rovin, a to obohacuje jeho poselství. První, základní perspektiva ukazuje cestu do Santiaga v určité historické době. Druhá svět násilí a živočišných pudů, v němž nakonec zvítězí cit, duch solidarity a soudržnosti. Na začátku pouti je totiž soužití dvou hlavních představitelů holá nutnost, ale na konci přeroste do opravdového přátelství, ne-li lásky. Cesta se tak stane něčím víc, než pouhým bojem o přežití. Třetí rovina, nejhlubší a nejsymboličtější, představuje mýtus o životě a smrti, neodlučitelných průvodců na pouti do Santiaga. Může znamenat metaforu cesty životem, na které nechybí láska, přátelství, zrada, krutost, zloba, samota či bída.