Dohra

Brian Friel

AFTERPLAY (Dohra)

přeložila Zdena Hadrbolcová

1 m, 1 ž

V čechovovské „sci-fi" variaci se setkávají Soňa Serebrjakovová a Andrej Prozorov, dvě z těch postav, kte­ré slavný dramatik obdařil obzvláště smolným osudem. Jejich náhodné setkání v moskevské kavárně se odehrává více než dvacet let poté, co jsme je jako diváci Strýčka Váni a Tří sester opustili (nutno ovšem podotknout, že fantazijnost události podtrhuje fakt, že o porevoluční sovětské skutečnosti není v hře ani zmínky). Andrej Soně vypráví o svém nelehkém údělu vdovce, živícího se jako houslista v opeře a žijícího pro své děti a sestry v Taganrogu. Soňa - jako vždy - bojuje i po smrti milovaného strýčka o záchranu své­ho zadluženého statku. K obratu v jinak sporém ději dojde, když Soňa vytáhne ze své kabely láhev vodky. V alkoholickém oparu se postupně dovíme pravdu: Andrej se živí jako pouliční muzikant, Nataša nezemře­la, ale vdala se za Protopopova, Bobík není lékařem, ale zlodějem, který si právě v Moskvě odpykává trest a kterého otec pravidelně navštěvuje ve vězení. Máša se brzy po Veršininově odvelení zastřelila a její se­stry dál žijí v Taganrogu v přesvědčení, že je to jen přestupní stanice na vysněné cestě do Moskvy... Ani Soňa neřekla celou pravdu: její přítel, doktor Astrov, ji sice dál navštěvuje, hlavně když je opilý, ale jinak je mužem její krásné macechy Jeleny Serebrjakovové a ekologickým aktivistou mezinárodního formátu... Oba osamělí hrdinové si vymění adresy, Soňa však při spěšném rozrušeném odchodu přizná, že Astrova stále miluje a Andrejovi nikdy nenapíše. Andrej se však zřejmě nechce vzdát. Svůj dopis začíná psát hned, jakmile se za Soňou zavřou dveře...

Českou premiéru textu v září 2004 připravilo Divadlo Na zábradlí.