Don Juan v posteli

Miroslav Djablik (Slovensko)

DON JUAN V POSTELI

5 m, 6 ž

situační komedie

Komediální parafráze na využívající postavu světoznámého proutníka a nactiutrhače. Postava Juana je zde ale coby Don Ján spíše parodickým opakem slavné předlohy, jak napovídá již titul hry - postel zde není místem nevěry a smilnění, ale místem, kde se simulant a pokrytec skrývá před okolním světem plným změn.

Dějištěm této situační komedie je typizovaný panelákový byt, nechybí ani typické panelákové „jádro" s WC a koupelnou, typizovaná kuchyňská linka a nezbytná nábytková „stěna", gauč a „konferenční" stolek v obýváku. Děj se odehrává v jakémsi městě na Slovensku v sobotu 25.11. 1989, tedy v době, kdy tehdejší Československo žilo revolučním nadšením, generálními stávkami a zmatky okolo zániku komunistického režimu. Rekvizity a oblečení postav odpovídají tehdejší době, což má vedle trefných popisů tehdejších zvyklostí (např. tepování koberců, albánský koňak, veksláci, nedostatkové zboží) komediální účinek především pro pamětníky oněch časů.

Panelákový byt obývá Don Ján, jeho manželka Ela, dcera Jana, objevují se další postavy, které se do bytu z různých důvodů přicházejí (sousedka, přátelé). Hru otevírá scéna, ve které přijde studentka Jana domů a chce po otci Jánovi jakožto fukcionáři jednoho podniku, aby jí pomohl s organizací stávky (ve stávkovém výboru je i její přítel Juanito, syn rodinných přátel Karola a Noriky). „Don Juan" však dělá pokrytecky „mrtvého brouka" a aby se vyhnul pro něj nepříjemným rozhodnutím a činům, simuluje zavřen doma nemoc. Nezabrání tak ale problémům osobnějším - v bytě se až panoptikálně setkávají a střídají další postavy, často o sobě navzájem nevědí (skrývají se na WC či v komoře), aby zauzlovaly další a další drobné dramatické situace. Přichází kamarád Bobo, v tehdejších poměrech dobře zajištěný hotelový livrej, aby s Jánem popil albánský koňak a půjčil si peníze, opakovaně přichází slídivá důchodkyně v teplácích Szerkézyová (např. kvůli protékajícímu záchodu), dále milenka a lékařka Alena, kamarádka Norika (tuší Juanovu nevěru a tvrdí, že svého syna Juanita má s ním), přítel Karol, komunistický funkcionář, se zlostně ptá po Juanitovi, nečekaně přichází i tchýně a další postavy... Zápletky a dialogy neustále přerušuje zvonící telefon a další příchozí zvonící u dveří.

Postavy se hromadí a míjejí v bytě, na pozadí zmatku revolučního kvasu vyplouvají na povrh zmatky způsobené nedorozuměními, utajovanými nevěrami a vzájemnými nevraživostmi. Dynamický děj plně využívá interiér bytu. Závěrečná scéna zastihuje zúčastněné u televize, kde sledují záběry z revoluční demonstrace v Praze, a téměř ironicky po všech chaotických zápletkách zní píseň "Ať mír dál zůstává s touto krajinou...!"

Vítězná hra soutěže o Cenu Alfréda Radoka za rok 2007.