Dostojevskij-Trip

Vladimir Sorokin (Rusko)
DOSTOJEVSKIJ-TRIP
z ruštiny přeložila Hana Drozdová-Nejezchlebová
7 m, 2 ž

Za vznikem hry Vladimira Sorokina Dostojevskij-trip stojí skutečný příběh z ambulance jistého psychiatra, který léčil dívku zcela propadlou románu Idiot. Sorokin tento „námět ze života" s nadsázkou i krutostí sobě vlastní dovedl ad absurdum a napsal hru o skupině sedmi narkomanů nedočkavě vyhlížejících dealera s novou dávkou narkotik.
Co droga - to jiné jméno slavného spisovatele, jiné účinky i jiné stavy po jejich doznění. Mezi zmíněnými literárními drogami se objevují Genet, Sartre, Faulkner, Hemingway, Dickens, Beckett, Kafka, Joyce a samozřejmě i klasikové tzv. velké ruské literatury - Tolstoj či Gogol. Luxusní kategorii velmi drahých drog zastupuje Nabokov. Po chvíli konečně dorazí zničený Dealer, který se cestou připletl mezi stávkující feministky a jejich mužské odpůrce, a předkládá nedočkavým abstinujícím novinku - jedno z posledních zpracování Dostojevského. Krátce po jeho požití se pak všech sedm literárních „závisláků" propadá do prostoru románu Idiot.
V drogovém opojení se dosud anonymní postavy hry, definované pouze ukazatelem pohlaví a pořadovým číslem (M1, M2, Ž1 atp.), stávají postavami románu a přebírají jejich ústřední téma, které se v závislosti na průběhu působení drogy postupně radikalizuje a vyhrocuje až na hranici destrukce. Na začátku této „románové scény" je rozehrán snad nejznámější úsek předlohy - scéna, v níž Nastasja Filippovna vyzývá Myškina, aby jí poradil, za koho se vdát. Do vyhrocující se situace přichází Rogožin s penězi a scéna vrcholí (ve shodě s románovou předlohou) známým pálením peněz. Poté začíná děj (tentokrát už nikoli ve shodě s Dostojevským-autorem, ale ve shodě s působením Dostojevského-drogy) výrazně nabírat na obrátkách: Nastasja Filippovna posedlá pálením peněz hodlá spálit nejen všechny bankovky na světě, ale také peněžní ústavy, posléze města, vesnice, celý svět; láskou posedlý Rogožin miluje v osobě Nastasji Filippovny všechny ženy světa - dochází tedy k závěru, že právě on má poslání i schopnosti oplodnit všechny ženy na světě; Gaňa Ivolgin se ve svém soupeření s Rogožinem upíná k finanční stránce sporu - chce být nejbohatším a nejuznávanějším mužem na světě, za tímto účelem si vystaví na vrcholku nejvyšší hory světa palác z drahého kamení a milostivě háže bídným lidičkám nějaké ty brilianty; patolízalský Lebeděv se vrhá na kolena a hodlá spást všechny splašky a odpadky, co jich na světě je; nemocný Ippolit chce oklamat smrt, najmout nejlepší vědce, kteří sestrojí nového Ippolita z dlouhotrvajících materiálů a poté vybudovat síť dokonalých fit-center, v nichž hodlá udržovat kult mladého a zdravého těla; jeho sestra Varja touží uprchnout z neutěšené pozemské existence, chce plout po nebi ve stříbrném korábu „Láska sestry" a přijmout na jeho palubu všechny stejně nešťastné dívky; kníže Myškin natolik soucítí s utrpením a neštěstím všech lidí, že se jeho nervy promění v houslové struny, na které hrají nevinné ručky dětí. Jejich mesiášské vize však ztroskotávají - Nastasje Fillippovně se ucpe tryska plamenometu, Rogožinovi dochází fyzické síly, Myškinovy praskají struny nervů, neboť děti nejsou schopny hrát čistě...
V poslední části hry se z románových postav stává opět anonymní skupina mladých lidí. Tentokrát si vzájemně vypráví traumatické zážitky z dětství. Jednotlivé monologické pasáže vyprávění jsou uvozeny vždy stejně: mluvčí začne konkrétním údajem (např. Bydlel jsem vedle konečný metra.), ostatní tuto vstupní představu doplňují a rozvíjí (Tam, co je ten suchý topol?). Po odvyprávění sedmého příběhu účinky drogy vrcholí...

hd