Elizabeth Gordon Quinn

Chris Hannan (Velká Británie)
ELIZABETH GORDON QUINNOVÁ
vážné melodrama
5 m, 4 ž

Hannanovo drama se odehrává v Glasgow roku 1915 na pozadí první světové války na fabrickém sídlišti muniční továrny. Elizabeth G. Quinnová je žena plná protikladů. Panovačná dáma, která má o sobě vysoké mínění, ale nedokáže udržet pořádek ve svém bytě ani se postarat o to nejzákladnější - například nákup. Žije v nuzném bytečku v dělnické kolonii a její finanční situace je ještě neutěšenější než situace jejích dělnických sousedek. Snaží se kolem sebe šířit dojem, jakoby se octla v takto nuzných poměrech pouhým nedopatřením, dočasnou mýlkou osudu. Rezolutně odmítá podezření důstojníka, který pátrá po jejím synovi, podezřelém z dezerce. Je hrdá na svého vojáka.

Její hrdost však ve hře dostává ránu za ranou. Jen okamžik poté, co se odmítne přidat ke hnutí občanské neposlušnosti svých sousedek a spolu s nimi odmítnout platit zvýšený nájem, jí do bytu vkročí exekutoři a zabaví jí nejcennější symbol její nadřazenosti - klavír. Vzdorující dělnické sousedky zatím získávají širokou podporu, a tak se Elizabeth nakonec přidá k nim, jen ze zoufalství nad ztrátou klavíru. Když jí ho za velkého halasu a pozdvižení dělníci stěhují domů, chová se vůči nim nepřátelsky. Svého muže ponižuje už léta, ale tento okamžik je pro něj hraniční. Odchází. Po jeho odchodu Quinnová přestává jíst. Její dcera Maura, pravý opak své matky, zodpovědná, realistická cílevědomá mladá žena, se stane pokladnicí stávkujících. Střádá peníze za nájem z celé kolonie, dočasně ho deponuje v bance, aby se odpírající ženy mohly prokázat svým úmyslem platit. Když se do bytu Quinnové vrací její syn Aidan - hysterik, který zběhl od svého regimentu a dlouho se ukrýval v Dublinu, jeho sestra ho udá. Když stávkující ženy prosadily svou, nedokáže se smířit s představou, že by mohla o vybojovanou střechu nad hlavou zase přijít.

Hra nabízí, jak píší recenzenti „jednu z nejlepších ženských rolí ve skotském divadle". Elizabeth Gordon Quinnová je tragikomická hrdinka, zároveň přitažlivá i odpudivá. Charismatická žena i zoufalá hospodyně, velká i ubohá, hašteřivá, povýšená, ale též kající se matka poznávající svou bídu a vinu na svých dětech. Hra je pozoruhodným zamyšlením nad rozpory individualismu a kolektivismu, v žádném případě nejde o pouhý žánrový obrázek z počátku minulého století nebo o sociální studii. Hannanova hra se vymyká současným trendům, přesto nebo právě proto tvoří součást moderní skotské klasiky. Její styl nejvíce připomíná hry Seana O'Caseyho. Není náhoda, že nově vzniklé Skotské národní divadlo si ji zvolilo jako jednu z prvních, profilových inscenací (duben - květen 2006).

„Chris Hannan v této přepsané verzi své znamenité hry z roku 1985 ani na chvíli nenabízí snadná řešení rozporu ‚já versus společnost‘. Quinnová je v podání Kellyové právě tak charismatická jako problematická, veskrze příšerná povaha, které přejeme úspěch navzdory jejím sebezničujícím sklonům. Inscenace Johna Tiffanyho má dobré herecké výkony v celém obsazení a předkládá znepokojivý obraz střetu mezi domácí soběstačností a větším společenským rámcem." (The Guardian)