Five Kinds of Silence

Shelagh Stephenson(ová) (Velká Británie)

FIVE KINDS OF SILENCE (PĚT DRUHŮ MLČENÍ)

4 m, 5 ž

Drama ze současnosti o jednom dějství. Protagonisté jsou Billy, jeho manželka Mary, jejich dvě dcery Janet a Suzan, detektiv, dva právníci a dva psychiatři.

Děj začíná téměř absurdní scénou, ve které obě dcery a jejich matka stojí nad mrtvým tělem Billyho, kterého právě zastřelily. Po krátkém rozhovoru a několika monolozích již mrtvého Billyho volají policii. Během děje, který se odvíjí v rychle se střídajících scénách s jedním nebo několika členy rodiny hovořícími střídavě s právníkem nebo psychiatrem, pomalu vychází najevo krutá pravda o událostech předcházejících vraždě Billyho. Scény se odehrávají v psychiatrické léčebně, ve vazbě a v domě rodiny.

Billy, otec rodiny, má za sebou kruté dětství, byl týrán svou matkou a vyrůstal bez otce. Své dětství nedokázal překonat a vyrostl v osobu násilnickou, trpící epileptickými záchvaty. Stává se z něj pedantický a psychicky nemocný tyran, který bije svou ženu i dcery a obě své dcery také od dětství pohlavně zneužívá. Mary měla také ošklivé dětství, vyrůstala bez matky s otcem, který pil. Na rozdíl od Billyho z ní však vyrostla „oběť", která pasivně přijímá utrpení a ani kvůli svým dětem není schopná nic udělat. Stejně jako matka nejsou ani dcery schopny normálně reagovat, stahují se do sebe a hledají vzájemnou útěchu, odhodlané své břímě nést bez jakéhokoliv zásahu společnosti. Jejich duševní i fyzické utrpění vychází postupně najevo v rozhovorech a dialozích. Divák se dozvídá o jejich počáteční touze po záchraně zvenčí, o pokusu Mary utéci i s dětmi a nezájmu jejího otce o její osud, a o konečné otupělé rezignaci a výsledné, téměř chladnokrevné vraždě otce.

Hra velmi odvážným způsobem pojednává o utrpení jedné rodiny, o nezájmu společnosti a o duševních pochodech lidí, ponechaných vypořádat se s nezvládnutelnou situací. Oba rodiče mají za sebou kruté dětství, oba jako děti strádali jak fyzicky, tak psychicky, nicméně z jednoho se stal násilník a z druhého bezmocná oběť. Jejich dcery si jsou vědomi špatnosti otcova jednání, ovšem nedokáží se mu postavit. Jejich čin není veden nenávistí, pouze jakousi rezignací a rozhodnutím situaci konečně vyřešit. V jejich činu není vášeň, vztek či zloba, pouze chladnokrevné rozhodnutí.

Jednotlivé dialogy se odehrávají na různých místech pódia, která jsou střídavě osvětlována. Kromě dialogů mezi psychiatry a právníky s dcerami a matkou je děj prokládán delšími monology otce i matky, kteří mluví o svém dětství a podávají tak přehled o formování jejich povah a postojů. Jedná se o velmi působivou hru plnou bolesti, utrpení i statečnosti.

Hra byla poprvé hrána v Londýně v roce 2000.