Force Majeure

FORCE MAJEURE (Vyšší moc)

tragikomická dramatizace

Temně komediální a zároveň dojemná reflexe lidské slabosti a důvěry uvnitř rodinného života. Adaptace filmu Rubena Östlunda  z roku 2014 se soustředí na švédskou rodinu, která tráví dovolenou ve francouzských Alpách. Jejich poklidná lyžařská dovolená se změní v krizovou situaci poté, co řízená lavina odhalí křehkost rodinných vztahů. Hlavními postavami je manželský pár,  Ebba a Tomas,  a jejich dvě děti, Vera a Harry, na první pohled jednotná a šťastná rodina, která si užívá společné prázdniny na horách. Zatímco rodina obědvá, zdá se, že se na ně řítí řízená lavina.

Je hloupé, neomluvitelné a společensky nepřípustné, aže otec rodiny, na níž se nezadržitelně řítí lavina, popadne rukavice a mobil a hnán pudem sebezáchovy egoisticky prchá do bezpečí. Tím spíše, že jeho žena v tu chvíli chrání život dětí a marně volá, aby jí pomohl. Tento okamžik, kdy Tomas utíká, zničí důvěru v rodině. I když se lavina nakonec ukáže být neškodnou, zanechá po sobě tyto „trosky“. Ebba, která zůstala s dětmi, aby je chránila, je Tomasovým chováním šokována a zdrcena. Tomas se naopak snaží popřít nebo zlehčit své činy, bojuje s tím, jak sladit svou představu zodpovědného manžela a otce s projevenou zbabělostí.

Ebbin a Tomasův vztah se během hry postupně zhoršuje. Snaží se zpracovat, co se stalo a co to znamená pro jejich rodinu. Ebba trvá na tom, že se problém musí řešit přímo, a chce, aby Tomas přiznal svůj neúspěch a zodpovědnost. Tento střet je provázen humorem i trapností, zvláště když se rodina potkává s dalšími rekreanty, včetně jejich přátel Matse a Jenny, kteří se nechtěně stávají svědky jejich manželského napětí.

Tomasova počáteční neochota přiznat vinu postupně vede ke zhroucení, když je nucen čelit pravdě o sobě samém. Zažívá hluboký stud a z někdejšího sebevědomého patriarchy se stává plačící troska, která objímá své děti, jež se ho snaží utěšit. Jeho zranitelnost kontrastuje s jeho dřívější sebejistotou.

Hra zkoumá témata maskulinity, rodinných rolí a společenského tlaku, a klade otázku, co znamená být ochráncem a otcem v krizových situacích. Tomasův instinktivní útěk není jen osobním selháním, ale i komentářem k tomu, jak lidé reagují v životně nebezpečných situacích, často v rozporu se svou morální a společenskou identitou.