Hecuba

Marina Carr (Irsko)

HECUBA (HEKUBA)

5 m, 4 ž

Marina Carr se vrátila k antice a z řecké mytologie si vybrala královnu Hekubu, manželku trójského krále Priama. Známý příběh matky, kterou bolest ze ztráty postavení, manžela, a především dětí dovede k pomstě na dětech muže, jehož vinou přišel o život její poslední syn, autorka pozměnila po svém.

Text má spíš monologický charakter - autorka nechá postavy promlouvat o svých pocitech a především komentovat chování druhých, takže si můžeme vytvořit velmi plastickou představu o jejich vnitřním světě. V centru pozornosti je samozřejmě Hekuba a spolu s ní dobyvatel Tróje, nelítostný Agamemnón. Hekuba truchlí po svém manželovi, ale nezůstává u pietního patosu, s hořkostí se zmíní o tom, že jejich manželství se neobešlo nevraživosti a oboustranných nevěr. Vraha svého muže a mnoha svých dětí sice nenávidí, ale její zoufalství po obětování Polyxeny (kterou Agamemnón vlastnoručně rituálně podřeže, aby uklidnil bohy i vojsko a přivolal vítr do plachet) ji nakonec vžene do jeho náruče. Oba jsou po prožitých hrůzách zcela vyprahlí a chvíli to vypadá, že by za jejich sblížením mohlo být i něco víc, než chvilkové vybití frustrací a uspokojení potřeb. Kouzlo okamžiku ale pokazí zpráva o nalezení mrtvoly posledního Hekubina syna. Agamemnón dal Polydora, jemuž se obdivoval, už dříve zavraždit z pragmatických důvodů - nemůže přece nechat naživu žádného z potomků předchozího vládce. Své dílo tyran završil vraždou dětí Polymestra, které držel jako rukojmí k vydání posledního králova syna. Už nezbyl nikdo, jehož životem by bylo možno zaplatit a Hekuba se nestává šílenou mstitelkou, ale zlomenou ženou, která přišla o vše.

Temná hra je plná drastických momentů (zavraždění Polyxeny), patosu, velkých emocí a má dvě výjimečné, silné, těžko uchopitelné, ovšem fascinující postavy. Navíc to, že suroví dobyvatelé mohou zvítězit nad pokročilejší a vzdělanější kulturou a nakonec jsou to oni, kdo píšou dějiny, je téma, které rezonuje i v naší době.