House & Garden

Alan Ayckbourn

HOUSE & GARDEN (Dům a zahrada)

6 m, 8 ž, několik dětí

Zatím poslední hra známého autora slavila úspěch v roce 2001 v Londýně. Kromě "klasických" kvalit, jimiž se vyznačují všechny Ayckbournovy hry - přiměřeně komplikované postavy, vtipná konverzace v komických situacích, humor vyvážený shovívavou ironií, něco dobře dávkovaného smutku - vylepšil celý tento svůj "osvědčený arzenál o zásadní nápad. Hru Dům a zahrada napsal pro dvě jeviště. Na jednom je velký obývací pokoj klasického anglického rodinného sídla s výhledem do zahrady, na druhém je právě ona zahrada, dům přitom jen tuší v pozadí. Hra se tedy skládá vlastně z her dvou, které mají být hrány paralelně na dvou jevištích jedním hereckým souborem - herci tak musí v průběhu večera přebíhat z jeviště na jeviště. Divák, aby pochopil všechny nuance hry, musí jít do divadla dvakrát, uvidí dvakrát příběh jedné srpnové soboty, pokaždé však sleduje jiný výřez ze všeho toho dění a hemžení.

Dalo by se říci, že svým způsobem Ayckbourn dodržel tři klasické jednoty, jenom ten dům se zahradou se mu nevlezl na jednu scénu.

Rámec hry je následující. K rodině Terryho Platta, místního politika (jež je již čtvrtým v rodině, zdá se, že se toto "povolání" dědí z otce na syna) má přijet na oběd známý spisovatel Gavin Ryng-Mayne, bývalý Terryho spolužák. Nejde však jen o přátelskou návštěvu, Gavin má projednat s Terrym možnost, že by mohl být senátorským kandidátem konzervativní strany v nadcházejících volbách. Tentýž den odpoledne bude v zahradě jejich sídla velká zahradní slavnost (tanec, tombola, aj.). Tu organizuje, jak se na ženu politika sluší, Terryho žena Trish. Slavnost má zahájit speciálně k tomu pozvaná celebrita - francouzská filmová hvězda Lucille Cadeau. Nikdo z přítomných ji však zatím nikdy ve filmu neviděl.

Situace v domě je však již od samého rána napjatá, Trish svého muže absolutně ignoruje, nemluví s ním, ani o něm, prostě pro ni neexistuje. Dozvěděla se totiž o jeho nové nevěře - tentokrát je to Joanna, žena jeho nejlepšího přítele a souseda Gillese Mace. Joanna svému muži všechno řekne - oba manželé, po té co se smíří, se rozhodnou také Terryho ignorovat. Vzhledem k tomu, že jsou pozváni na reprezentativní oběd s Ryng-Maynem, je společenská konverzace při stolování dosti tristní.

Do toho intervenuje Sally, dcera Terryho a Trish, studentka s vyhraněnými politickými názory. Zřejmě jednou bude političkou po otci, její názory jsou však zcela opačné, proto je pevně rozhodnutá narušit průběh oběda a celého "reprezentativního" odpoledne, aby její otec nebyl zvolen kandidátem konzervativců. Sally ale většinu času tráví tím, že se brání oddanému "přátelství" svého nesmělého spolužáka, sousedovic chlapce, tj. syna Joanny a Gillese.

Zároveň v zahradě probíhá příprava slavnosti, manželé Loveovi, jako každý rok, sami vše připravují. Postarší zahradník Warn pospává, jí a přemisťuje ukazatele směru, takže většina postav mířících ať už do domu či na slavnost zabloudí a vstoupí do domu (či zahrady) ze zcela neočekávaného strany. Warna také neustále pronásleduje kuchařka Izzie, se kterou má již delší dobu poměr. Warn totiž útočil i na její dceru Pearl, Izzie je oba proto neustále špehuje, podezřívá je, že se někde "slejzají". Do toho vstoupí poněkud chaotická "hvězda" Lucille Cadeau a rozvíří erotickou atmosféru. Ačkoliv neumí ani slovo francouzsky, Terry ji po nepodařeném obědě svede a vyspí se s ní v jednom ze stanů připravených v zahradě pro slavnost.

Bylo by obtížné vyprávět nějak přehledně obsah celé hry. Jde vlastně o dvě propojená dramata, přičemž postavy jednom kuse hlavní jsou v druhém spíše vedlejší a naopak. Každá z částí je srozumitelná sama o sobě, ale to pravé potěšení přináší sledovat hru na druhém jevišti a domýšlet si, co se právě teď děje v domě (nebo naopak na zahradě). Komickým i vážným scénám hry to dává další rozměr.

Každá z postav hry má svůj příběh. Terry, který v průběhu dne stále více cítí, že jeho naděje na senátorskou kandidaturu jsou marné, úspěšně svede Lucille, nakonec ale zůstává večer sám. Trish se rozhodla netolerovat dále jeho nevěry a opouští ho. Joanna, která se svému muži přiznala k poměru s Terrym, celou situaci neunese. Ačkoliv zpočátku působí jako ušlápnutá puťka, směšná tím, jak vážně řeší svou první manželskou nevěru (od Trish ale víme, že je jen jedna z mnoha Terryho přechodných známostí), stává se z ní postava až tragická - během odpoledne bloudí po zahradě, v níž se s Terrym scházeli a milovali a blázní. Svého syna i manžela, který jí chce odpustit, považuje na někoho jiného. O Lucille vyjde najevo, že je sice "hvězdou", i když spíše druhořadou, že má ale problémy s alkoholem. Ve skutečnosti necestovala do města jen aby zahájila nějakou slavnost, ale vezou ji do nedaleké soukromé kliniky pro celebrity, jež potřebují zvládnout svůj alkoholismus. Sally se kromě jiného dočká konečně dočká milostného vyznání od sousedovic kluka, ale také jí činí velmi podivné erotické návrhy Gavin Ryng-Mayne. Jsou o to podivnější, že poměrně přesně odpovídají okolnostem za jakých měl údajně sexuálně zneužít šestnáctiletou dívku, byl ale prý osvobozen. Celou věc dá Gavin při rozhovoru s Terrym k lepšímu jako dobrý vtip. Samotná tolik očekávaná zahradní slavnost nakonec neproběhne, protože přijde - jako prý každoročně - bouřka. Gavin Ryng-Mayne odjíždí zpět do Londýna s tím, že Terry žádnou šanci kandidovat nedostane. Warn nakonec přislíbí Izzie, že přestane její dceru nemístně obtěžovat a stane se jí "otcem", když už spí s její matkou.

Označit hru za pouhou komedii by bylo zjednodušující. Najedeme tu sice originálně použité gagy: tak mnoho komiky vytěží Ayckbourn z toho, že Lucille téměř nehovoří anglicky; je tu standardní rozhádaný manželský pár, manželé Loveovi, pan Love pravidelně viní ženu z čehokoliv, včetně vlastních chyb; Izzino pronásledování Warna má skoro rys slapstickové grotesky, její dcera, pracující v domě jako pomocnice, zásadně vysává vedle v pokoji, když se řeší něco důležitého, a talíře jí padají z ruky, ani neví jak. Vykreslení rozchodu Terryho a Trish však, i při jistém zjednodušení, působí mezi komickými a ironickými výstupy jako skutečně závažný příběh.

Ayckobournova hra tak nabízí mnoho zajímavých, složitě propletených lidských témat a kromě toho i výzvu režisérovi a divákovi v podobě již zmíněného dvojvečera.

dd