Kašparek, žandarm koločavskij

Matěj Bukovina, Šimon Olivětín (René Levínský)

KAŠPÁREK ČETNÍK KOLOČAVSKÝ

Loutková hra

4 m, 2 ž

Hra byla napsána pro divadelní soubor Nejhodnější medvídci. Podkarpatská Rus, kde se odehrává děj Kašpárka, četníka koločavského, je místo svým zbojnictvím (vlastních zbojníků nemáme) pohádkově legendotvorné. I když je Verchovyna samé bahno a všechno se tam třese hlady, přesto je to kouzelný kraj. Co se stane, když do něj vstoupí Kašpárek, ryzí našinec, veterán od Zborova, který tu za zásluhy v legiích dostal četnickou trafiku a hodlá ji od podlahy ku střeše naplnit svou sokolskou zdatností, není těžko uhodnout. Komický konfikt je nastolen. Zábavu tvrdí pseudoarchaický, bizarně košatý jazyk, v němž vyniká několik vynalézavých a zcela původních vulgarismů.

Hra je naplněna dynamickými efekty, loutky točí pivo, servírují ho a pijí, poté po sobě hází židle, sekají si hlavy sekerami a zapalují dřevěný oheň. Elektřina je stylově vyráběna bicykletkou, divákům byly v originální inscenací podávány gastronomické speciality ze staré Koločavy a jak už to ve zbojnických příbězích bývá, stále se zpívá. Tentokrát balady veselého harmonikáře.

Francouzská kritika lapidárně konstatovala loutkohereckou zručnost Nejhodnějších medvídků slovy: „Il y a quelque chose de chirurgical dans ce spectacle!", tedy „Na tomto představení je cosi chirurgického!" - ( Dernieres Nouvelles d'Alsace).