Krize diktátorského věku

KRIZE DIKTÁTORSKÉHO VĚKU

satirická komedie / groteska

Mrazivá komedie s podtitulem „široká jako diktátorova duše“ přináší absurdní, satirický pohled do soukromí a unavené mysli absolutního vládce. Hlavní myšlenkou hry je demaskování bezohledné politické moci a její proměna v naprostou banalitu. Autor s humorem ukazuje, že i ten nejkrutější diktátor, který denně rozhoduje o popravách a válkách, je ve skutečnosti jen obyčejný, uťáplý malý kluk pod pantoflem, který prokrastinuje u bulvárních zpráv o celebritách.

Hra je napsána jako komorní, ale vysoce variabilní groteska, pro tři herce - ústřední Diktátor (herecky vděčná role plná převtělování a monologů) a komická dvojice patolízalských i mazaných generálů. A pro herečku, která v průběhu děje bleskově střídá hned několik rolí – proměňuje se v Hospodyni, Učitelnicu, Manželku, Milenku či Moderátorku.

Děj sleduje všední dny unaveného vůdce „matičky Rusi“ Zadimíra Zadimíroviče. Zatímco přes den vládne železnou rukou, doma ho Manželka komanduje, že se zapomněl přezout, a šišlá na něj jako na „medvídka“. Diktátor řeší běžné provozní trable – v Excelu si s Kim Čong-unem porovnává statistiky poprav, prožívá noční můry, že dopadne jako Stalin, a od generálů dostává hlášení, která jsou perfektní, ať už jsou vymyšlená, nebo pravdivá. Když se ukáže, že armáda má zrezivělé tanky a válka je v koncích, generálové situaci vyřeší po svém: nařídí uspořádat velkolepou přehlídku koloběžek a pronést plamenný projev. Absurdní kolotoč plný výpadků paměti a paranoie se točí tak dlouho, dokud Diktátora přímo na pódiu nepostihne infarkt a jeho místo s chladnou hlavou nepřevezme sama Učitelnica jako metafora Velké Rusi.