Lands

LANDS (Země)

Netradiční, minimalistické a neobvyklé divadelní dílo na pomezí černé komedie, fyzického divadla a absurdního dramatu, které zkoumá témata izolace, vyhoření, úzkosti, neschopnosti komunikace a lidské lhostejnosti.

Uvedení

Konceptuální hra vznikla v autorské spolupráci s herci Leah Brotherhead a Sophie Steer pod hlavičkou divadelního souboru Antler. Poprvé byla uvedena v londýnském divadle Bush Theatre v listopadu 2018.

Děj

Příběh se odehrává v neurčitém meziprostoru a staví na přítomnosti dvou žen, vystupujících pod vlastními jmény herců jako Leah a Sophie. Jejich mikrosvět je definován dvěma obsedantními činnostmi: Leah sedí u stolu a s mravenčí trpělivostí skládá masivní puzzle, jehož jednotlivé dílky vnímá jako celou realitu, zatímco Sophie neustále skáče na malé domácí trampolíně a jí mandarinky či pije vodu. Zpočátku mezi nimi probíhá všední konverzace o banalitách, avšak napětí postupně roste, když Leah požaduje po Sophie, aby uklidila odpadky a konečně z trampolíny slezla.

Atmosféra hustne ve chvíli, kdy Sophie přizná, že z trampolíny jednoduše dokázat slezt nemůže a zůstala na ní fyzicky i psychicky zaseknutá. Leah se ji snaží osvobodit nejrůznějšími absurdními způsoby – od odpočítávání, přes předstíraný útok mikrofonem místo nože, pohlavky a fyzické násilí, až po pouštění písní Don't Give Up od Petera Gabriela. Veškeré snahy však selhávají a konflikt vygraduje do hádky a vzájemné fyzické potyčky, při níž Sophie zničí dokončené puzzle, což Leah zcela psychicky zlomí.

V závěru hry dochází k totálnímu odcizení a rozpadu lidské empatie. Leah přednese ikonický monolog, ve kterém otevřeně přiznává, že je jí úplně jedno, že je Sophie zaseknutá, a že jí nezáleží na válkách, katastrofách, ekologii ani problémech ostatních lidí, protože jediné, co pro ni existuje, je její puzzle. Sophie je nakonec odsunuta do tmy v rohu jeviště, kde stále osaměle skáče, zatímco Leah si pouští hlasitou hudbu David Bowieho a pokračuje ve svém nekonečném skládání.

Hra je vytvořena pro 2 ženské role (Leah a Sophie), které během představení přímo komunikují s publikem a využívají prvky improvizace i fyzické akce.