Máma

MÁMA (Máma)

monodrama

Olga od svých čtyř let dostává každý rok od babičky k narozeninám dopis od zesnulé matky. Během posledního půlroku svého života jich napsala dvacet čtyři, tak aby Olga měla ke každým narozeninám jeden až do svých dvaceti osmi let věku. Symbolicky totožného s tím, v němž Olžina matka zemřela na rakovinu. První tři dopisy dala babička Olze až v sedmi letech, usoudila, že bude lepší, až bude Olga umět číst. Obsah dopisů ale není v Olžině monologu zveřejněn, i když je skrze její vyprávění latentně přítomný. Ve své rozpravě – příběhu o dívčím dospívání a rané dospělosti – se vypravěčka musí utkat se svými strachy a traumaty, které ji přináší realita. Je to listování v albu vzpomínek, v němž mimo slov hlavní hrdinky ožívají i hlasy postav, s nimiž se Olga na své cestě životem střetává. Jakýsi čarokrásný kaleidoskopu příběhů, jež jsou nahlíženy vždy jinak lomenými střípky zrcadel, jejichž odraz má za následek různorodost pozorovatelova pohledu. 

Tématem hry není jen mateřství a mezigenerační dialog, ale i hledání lásky a místa na světě.

Nelineární vyprávění mladé ruské dramatičky, představitelky „nového symbolismu“ se dotýká osobní zkušenosti i věčných otázek.

Asja Vološina (1983) absolvovala divadelní vědu a tvůrčí psaní na Petrohradské divadelní akademii, vystudovala také moskevský institut žurnalistiky a literární tvorby. Její hry již byly představeny ve více než třiceti inscenacích v Rusku a v zahraničí – Polsku, Francii, Estonsku. Hru Člověk z ryby nastudovalo v roce 2018 i Moskevské umělecké divadlo. Řada jejích her je přeložena do francouzštiny, polštiny, němčiny, španělštiny, objevily se na různých tuzemských i zahraničních festivalech a laboratořích. Text Máma byl součástí short listu prestižního moskevského festivalu Ljubimovka v roce 2016. Momentálně (2022) má hru na repertoáru moskevské (CDR) Centrum dramatiky a režii.