Neproslovené promluvy rozhořčených žen

Christine Brückner (Německo)

NEPROSLOVENÉ PROMLUVY ROZHOŘČENÝCH ŽEN

(UNGEHALTENE REDEN UNGEHALTENER FRAUEN)

přeložila Magdalena Štulcová

1 – 10 ž

10 ženských monologů

Deset žen a jejich názory na minulost i současnost - některé postavy jsou literární, jiné skutečně žily. Ke slovu přicházejí různé ženy, ale jedno mají společné – mají co říct, ovšem v době, kdy žily, je nikdo neposlouchal. Tématem je jim všední život i politický kontext, o němž přemýšlejí a mnohdy zacházejí až do podnětné ideologické kritiky.

Klytaimnéstra žaluje na velikášství svého muže Agamemnóna, Katharina Lutherová hovoří o rozporu mezi požadavky (bohulibý život) a skutečností (každodenní sváry), Donna Laura, velká platonická láska básníka Petrarky, se brání svému obrazu svaté, jemuž měla celý život odpovídat, Boží matka Marie si přeje vrátit čas zpět, kdy následovníci Krista ještě prostě věřili, ale nechtěli jako nyní i vědět – trpí jakožto odmítnutá matka i jako vysmívaná prakřesťanka. Pro teroristku R.A.F. Gudrun Ensslinovou je samotka ve vězení „iluzorním žalářem“: vyřizuje si účty s prožitými špatnými věcmi, se zbožným otcem, egocentrickým manželem i se sebou samotnou, jelikož nemůže být matkou svým dětem. Jak říká jedna z postav: „Vrhly jsme se do soukolí dějin a skončily jsme pod jejich koly“.

Dalšími řečnicemi jsou Christiane von Goethe, Effi Briest, Sapfó, hétera Megara, Desdemona, dáma s kaméliemi Marguerite Gautierová.