O smutných očích Hany Karadžičové

Ivan Olbracht, Ladislav Stýblo

O SMUTNÝCH OČÍCH HANY KARADŽIČOVÉ

11 m, 4 ž

dramatizace povídky

Dramatizace povídky se sbírky Golet v údolí (golet je označení pro židovský lid žijící mimo zemi zaslíbenou – zde v odlehlé zakarpatské vsi Polaně).

Autor zachytil v této povídce židy žijící v Podkarpatské Rusi v Polaně po 1. světové válce. Popisuje zde dobu, kdy se Podkarpatská Rus stala součástí Československa. Židé musí maďarské koruny vyměnit za české, ti, kteří to neudělají, mezi nimi i otec Hanele Josef Šafar, jsou na mizině. Je zde líčena bída a hlad, jediné, co postavy drží při životě, je jejich víra, že se jednou dostanou buď do své zaslíbené země-Palestiny, nebo že přijde Mesiáš. Proto zde založí chaluku, židovské nacionalistické hnutí podporující samostatný židovský stát. Členkou tohoto hnutí je i Hanele, do které se zamiluje místní mladík Šlojme a chce si ji vzít, Hanele ho však nechce.

V Ostravě se zakládá nová hachšara, která členům slibuje snadnou cestu do Palestiny, vysněné země všech židů, i Hanele. Na schůzi je Hanele schválena jako vyhovující a odchází tedy do Ostravy. Je ráda, že je pryč z nudné a prázdné Polany, a také že nemusí čelit nátlaku Šlojmeho. V Ostravě se jí moc líbí, pracuje v továrně a spolupracovnice jí říkají Hana. Seznámí se zde s Ivem Karadžičem (vlastním jménem Izák Kohn), dvaatřicetiletým obchodníkem. Po několika schůzkách se jí svěří, že už není žid. Nejprve je zmatena, ale díky lásce k němu je ochotna se své židovské víry zříci. Jedou požádat otce Hany o ruku, rodiče jsou nejprve šťastni, že Ivo nechce věno, když se však dozvědí, že Ivo není žid, nechtějí mu Hanu dát. Po všech možných útrapách, kdy se celá vesnice bouří proti Ivovi a chce ho i lynčovat, přijdou četníci a odvážejí Iva i Hanu zpět do Ostravy. Od té doby jsou Haniny oči smutné, protože se zřekla své víry a opustila dosavadní způsob života.