One Hour and Eighteen Minutes

ONE HOUR AND EIGHTEEN MINUTES (Hodina a osmnáct minut)

Téma

Zábavné, avšak temně mrazivé dokumentární drama zavádí diváky přímo do soukolí ruského vězeňství, justičního systému a lidského svědomí. Strhující rekonstrukce neodvratného konce vězněného člověka a mrazivá anatomie lhostejnosti. Hra usvědčuje bezohledný státní aparát a staví diváky do role neúprosných soudců.

Uvedení, ocenění

Dokudrama mělo světovou premiéru v moskevském divadle Teatr.doc. Hra vznikla na základě reálného vyšetřování, vězeňských deníků, dopisů a výpovědí svědků o tragické smrti investigativního právníka Sergeje Magnitského. Inscenace získala značný mezinárodní ohlas pro svůj nekompromisní lidskoprávní postoj a odvahu čelit systémové nespravedlnosti.

Obsazení

8 postav – 4 muži (Soudce Krivoručko, Vyšetřovatel Silčenko, Zdravotník Saša, První/Druhý herci) a 4 ženy (Matka, Doktorka Gaussová, Dívka ze sanitky, Soudkyně Stašinová). Postavy zastupují reálné aktéry celého případu.

Děj

Zábavné, avšak temně mrazivé dokumentární drama zavádí diváky přímo do soukolí ruského vězeňství, justičního systému a lidského svědomí. Popisuje skutečný skandál z roku 2009, kdy sedmatřicetiletý právník Sergej Magnitskij zemřel po roce mučení a odpírání lékařské péče ve věznici Matrosskaja Tišina. Titul hry odkazuje na přesně vymezených 78 minut, během kterých zbitý a spoutaný Magnitskij umíral na podlaze cely, zatímco mu byla vědomě odepřena jakákoliv pomoc.

Děj se otevírá formou rekonstrukce fiktivního soudního procesu, který se ve skutečnosti nikdy nekonal, ale konat se měl. Jednotlivé postavy – vyšetřovatel, soudci, vězeňští lékaři a záchranáři – vystupují před publikum a v monolozích se pokoušejí obhájit své jednání, přičemž ze sebe alibisticky smývají jakoukoli vinu.

V první části sledujeme svědectví matky a alibi soudce či vyšetřovatele. Ti bezostyšně popisují, jak odepírali vězni i obyčejný hrnek vroucí vody, teplé jídlo nebo základní hygienické potřeby, zatímco pro sebe vyžadují lidská práva a komfort. Ve druhé části přicházejí výpovědi lékařů a záchranářů, kteří lhostejně přehlíželi kritický stav pacienta s akutní pankreatitidou a dali přednost byrokracii a krytí vlastních zad. Příběh graduje fyzickou rekonstrukcí Magnitského posledních chvil v mezných bolestech a končí mrazivým pohledem na systém, ve kterém lidé po navlečení uniformy ztrácejí poslední zbytky lidskosti.