Opory společnosti

Hra o čtyřech dějstvích se zabývá lidským pokrytectvím. Děj se odehrává v domě konzula Karstena Bernicka zámožného obchodníka, který je spoluobčany považován za nejcnostnějšího muže ve městě. Se svou ženou Betty má syna Olafa. Ibsen začne zdánlivou idylu rozptylovat postupným dávkování informací z Bernickovy minulosti, postupně tak zjišťujeme, že celý konzulův život je založen na lži.

Před sňatkem byl zamilován do nevlastní sestry své ženy Lony Hesselové, ale vzdal se jí pro větší věno, které nabízelo manželství s Betty. Po zásnubách byl přistižen v ložnici své tehdejší milenky. Zabránil skandálu tím, že poprosil bratra Betty Johana, aby vzal aféru na sebe. Johan s plánem souhlasil, odjel spolu se zhrzenou Lonou do zámoří. Bernickovi se tak podařilo nejen zachránit zásnuby s Betty, ale ještě využil situace k zachránění své tehdy krachující firmy. Jméno Bettynina bratra bylo spojováno jak s milostnou aférou, tak s krádeží peněz z jeho firmy. Bernick se svou „neposkvrněnou“ pověstí mohl jít směle vstříc slibné budoucnosti. Po letech si vybudoval pomocí všemožných lží postavení prvního muže ve městě, své vynikající pověsti využil ke svému odvážnému podnikatelskému záměru. V tuto nejméně vhodnou dobu se po letech vrací Johan spolu s Lonou. Bernickova pověst i postavení jsou tak náhle ohroženy.

Hra vyšla knižně v říjnu roku 1877 a ve stejném roce se dočkala i premiéry v Kodani, Bergenu a Stockholmu - Ibsen sklidil s tímto dramatem velký úspěch a otevřel si tak dveře ke světové proslulosti. Autor zde poprvé použil analytickou techniku, jejíž předností je postupné odhalování minulosti. Samotný název „opory společnosti“ má ironický nádech a stal se synonymem pro morálně prohnilé jedince.

Česky byla hra poprvé uvedena v Královském zemském prozatímním divadle v Praze v roce 1878, první československé uvedení bylo v Městském divadle Opava v roce 1928, uvedení z roku 1966 v plzeňském Divadle J.K.Tyla bylo na dlouhou dobu posledním. Hru uvedlo až Východočeské divadlo Pardubice v prosinci 2018, v novém, aktuálním překladu K. Stehlíkové.