Pan Schuster hraje monopoly

Georg Schuster, autor kriminálek, který chtěl dříve dělat i „společensko-kritické umění“, a jeho manželka Valerie, která dobře vydělává jako stavební inženýrka, mají na návštěvě Valeriinu matku Karin a její sestru, socioložku Veru, jež bádá o „politickém aktivismu“ a „občanské vzpouře“. Všichni ještě čekají na otce, výzkumníka a bývalého manžela Karin.

Vera je duchem někde jinde, věnuje se svým vlastním problémům, nelze se jí ale divit – zbytek osazenstva se hádá a diskutuje o politických i osobních záležitostech. Valerie totiž měla minulý rok vztah se svým šéfem, o čemž všichni vědí, ale nikdy to nepřišlo na přetřes. Georg flirtuje s lotyšskou aupairkou Luizou – nebo je to naopak?

Jde o levicově-liberální domácnost a tyto vztahy by tedy neměly být problém. Zrcadlo však postavám nastaví stolní hra Monopoly - „cílem je přivést všechny na mizinu,“ říká k tomu Karin. A postavy se díky hře začnou bezmocně a komicky potácet dějem - jako figurky stolní hry. A vyvstávají neodbytné otázky - jak od všeho a všem utéct? Jak se angažovat, když se zdají být kapitalismus, sekulární humanismus i liberální demokracie prázdnými pojmy? „Vám by pomohla sociální tvrdost,“ míní Karin. A Georg je, jako vždy, pro „změnu tématu“. Heslo „myslet globálně, jednat lokálně“ naráží v této zahradní scéně s japonským grilem na své limity a zúčastnění si zahrávají s ohněm.

Drsný obrázek ze života, „konverzačka“ o totální destrukci vztahů, reprezentovaná i rozbitím toku dialogů. Místy s použitím scénických poznámek autorka vytváří svérázný komiks. Jde o boj o sociální hodnoty, ale hraje se přitom o krutosti, krvi a ztroskotaných revolučních idejích. Hra má hodně prostoru pro režijní výklad i dobré herecké příležitosti. Hra vznikla na zakázku divadla Nationaltheater v Mannheimu, kde měla premiéru v září 2010.