Paní bytná

Jacques Audiberti (Francie)

PANÍ BYTNÁ (LA LOGEUSE)

z francouzštiny přeložil Jiří Matějíček

8 m, 2 ž, dekorace - tři části jednoho bytu

Asi není třeba zdůrazňovat, že Audiberti patří mezi nejosamělejší a nejstrmější skaliska v panoramatu francouzské dramatiky. Zdolat ho, to dá vždycky zabrat. Všem. I v Paní bytné se tváří, jako by vyprávěl banální černokronikovou historku o paní bytné, kolem které se kupí prapodivná úmrtí, nehody, sebevraždy a konflikty se zákonem všeho druhu. Jenže té paní bytné autor říká „Madame Cirqué", tedy jménem, které vytvořil zkřížením „cirkusu" a „Kirké". Těžko říci, které z těch dvou ingrediencí nalil do své hrdinky víc. Její domácnost je skutečně jeden velký cirkus, zvláště, když se do věcí vkládá dcera Krista s celým svým zvichřeným temperamentem, vzdorujícím matce. Na druhé straně je tato domácnost současně dvorem čarodějky Kirké, která magickou silou opřádá celou plejádu mužů a nutí je dělat věci, které si snad ani neuvědomují. Snad. Protože když je paní Cirqué zatčena, muži na první pohled okřívají a jako by se probouzeli z těžkého snu. Přitom však stále někoho vyhlížejí. Teprve když se paní Cirqué vrací, můžeme se dovtípit, že to byli oni, kdo jí pomohl z internace. Ona totiž představuje ty nejskrytější stránky jejich duší a umožňuje jim, aby vypluly napovrch.

Audibertiho dialog se rovněž tváří zcela nenápadně. Jenže každá replika je vážená na lékárnických vážkách. A její skutečná váha je vždy skryta v podtextech, které ovšem přinášejí většinou vibráto značně znepokojivé. Je to dialog zcela nepochybně plný poezie, ovšem poezie s nefalšovanou něhou dobře vyzrněného smirkového papíru.