Panika

Rafael Spregelburd (Argentina)

PANIKA (EL PÁNICO)

ze španělštiny přeložila Martina Černá

3 m, 4 ž

Pátá heptalogie podle Hieronyma Bosche. V sedmidílném cyklu inspirovaném obrazy Hieronyma Bosche hledá autor moderní obdoby smrtelných hříchů. Autor vychází z myšlenky, že dříve se lidé více věnovali duchovním otázkám, ve víře nacházeli oporu. Při zanedbání víry vzniká malomyslnost a deprese, dříve považováné za nemoce z lenosti. Svět bez duchovních hodnot se bortí, vyvolává pocity nejistoty a strachu ze smrti a lidi zachvacuje panika.

Boschovo vyobrazení sedmi smrtelných hříchů, jímž se dramatik nechal inspirovat, pochází přibližně z roku 1480 a je projevem středověkého řádu těsně před jeho pádem v renesanci. Spregelburd svou heptalogií tvoří nový seznam hříchů, naprosto odlišných od těch středověkých, ty však vycházejí ze stejně nejisté situace, kdy středověký umělec zaznamenává pád gotiky a umělec současný dokumentuje pád moderny. Obě tyto situace vyvolávají v lidech zmatek a nejistotu pramenící ze strachu z věcí budoucích. Alegoricky je to popsáno v legendě, citované na konci hry. Podle ní se bůh Set zamiloval do smrtelné ženy, která však zemřela po uštknutí hadem. Žalem šílený Set tedy požádal své božské kolegy, aby mu umožnili odvést milovanou ženu z podsvětí, kdykoliv si to bude přát. Tak se také stalo. Obdržel klíč od brány oddělující svět mrtvých od světa živých. Set na oplátku slíbil, že klíč dobře ukryje na místo, které nemá žádné jméno, a zároveň zmátl jazyky národů. Jenže svolení ostatních bohů narušilo neměnný řád věcí a přineslo lidstvu chaos, nejistotu a strach z budoucnosti. Samotný klíč se tak stává symbolem kataklyzmatu a chaosu, vyvolávajícím paniku. Je panikou samotnou. Okolo podobného klíče se odvíjí i děj hry. Tento je však od schránky v bance, v níž jsou všechny peníze osiřelé rodiny. Matka je neurotická, egoistická a neváhá použít žádného prostředku k dosažení svého cíle. Jedinou, zato však nepřekonatelnou překážkou jí je vlastní sebelítost, utápěná v alkoholu. Její děti, škodolibá Betiana a zakomplexovaný Kvído, sice po klíči touží také, ale je jim jasné, že z něj asi nebudou mít žádný užitek, a tak spíš matčino snažení sabotují. Do místy až surrealistického děje, rozsekaného na jednotlivé kapitoly oddělené hudbou a rychlým přestavováním scény, postupně zasahují další postavy. Transsexuální makléř Róza Bolzano, choreografka Elois Bernard, údajná vražedkyně Regina, hippie terapeut a další. Ti představují nejistý svět živých. Zemi mrtvých zastupuje duch Emila Sebrjakoviče. Spojnicí mezi oběma světy je médium Zuzana Lastri. Emil však přes ni vzkazuje živým, že klíč od bankovní schránky je na místě, které nemá jméno. Toto prohlášení mrtvého vyvolává v živých paniku a nejistotu, jež naznačuje, že si budou muset najít nový řád pro své životy a zapomenout na ten starý. Tím příběh končí.