Pastička-Komedie z lesa

Autorčiny postavy tančí na hraně mezi charakterovou konkrétností a pohádkovou archetypálností. A jejich cesta temným lesem jako by byla spíše svého druhu terapeutickým výletem za dospělostí a zralostí, ta však spočívá zejména v potvrzení všeprostupující nicoty.

(Jitka Sloupová, Týden)

Pastička je tedy mj. instruktivním chorobopisem, zachycujícím genezi známého psychosociálního fenoménu volně těkající agresivity. Jejím motorem je pomstychtivost (i nebohý pes je vlastně obětním zvířetem, na něž byly navěšeny hříchy jiných).

(Petr Příhoda, Svět a divadlo)

Text zahrnuje do svébytného tvaru všechny základní pocity ženské existence, ale neutápí se v nich. Stejně autentická je postava Otce. V silné, robustní zkratce obrazů, situací a jazykovém gestu, které metaforicky povyšuje současný slang [...] autorka zaznamenává jakoby primární stavy. Prověřuje odstíny lásky, něhy, vzteku, žárlivost, chlípnosti, nenávisti i zvrácenosti.

(Kristina Žantovská, Svět a divadlo)