Posh

Členové exkluzivního Riot Clubu (Klub zhýralců), synové z nejlepších rodin a zároveň studenti skvělých škol, budoucí elita Velké Británie, pořádají večeři. Riot Clubem prošly už generace úspěšných byznysmenů a politiků.  Tento konkrétní klub je fiktivní, ale je vcelku jasné, co je jeho předobrazem. Tradice podobných spolků je v Británii stále živá a propojení dnešních tváři veřejného života je skutečně možné vystopovat do jejich studentských let.

V úvodní scéně sledujeme jednoho bývalého člena klubu Jeremyho, evidentně významného muže, jak se snaží motivovat Gyue, jednoho ze současných členů, svého kmotřence. Probírají spolu možnosti, jak nadcházející večeři ozvláštnit. Jeremy se vychloubá, že zdemolování místa konání bývalo pravidlem.  Jednou se večeře dokonce tak povedla, že se ráno všichni probudili ve Vídni. Guy se chce stát prezidentem klubu a chce na to jít přes nápaditost menu.

Vlastní večeře se koná na venkově v hospodě U Býčí hlavy. Guy zajistil výběrové víno a pečínku z deseti druhů nadívaných ptáků, což má symbolizovat úzké spojení deseti členů klubu – jeden za všechny a všichni za jednoho. Víno ale přinesou ve špatném pořádku, ale co, hlavně když je co pít, a ptáků není deset, ale devět, protože hostinskému to tak nějak nevyšlo. Další člen klubu s ambicemi na prezidentské křeslo vymyslí „originální“ zábavu (stejně jako ptačí pečínka je to něco, co už se v klubu událo kdysi v minulosti) – objedná dívku, která by je během večeře měla pod stolem obveselovat. Hostinský prostitutku nechce vpustit, ale nakonec se dívka dovnitř dostane oknem. Mládenci jsou však zklamáni, protože dívka přišla poskytnout standardní služby jednomu klientovi a rozhodně se odmítá bavit o něčem jiném, i kdyby měla dostat lépe zaplaceno.

Rádoby noblesní večeře upadá do stále větší groteskní trapnosti. Mládenci vedou opilecké řeči o tom, že všichni lidé si prostě nejsou rovni a jak odporné je trpět doma otravné návštěvníky, kteří se jim promenují po starobylých sídlech jenom proto, aby se za vybrané vstupné mohla opravit střecha. Nakonec začnou hrát na chybějící židle. S množstvím vypitého alkoholu roste jejich sebevědomí.  Miles políbí Rachel, dceru hostinského, proti její vůli. Děvče uteče a rozezlený hostinský přichází vzápětí. Začne mladíkům vyhrožovat policií. Alistair mu jednu vrazí a pak se na něj vrhnou všichni. Skončí, až když hostinský leží v bezvědomí na zemi. V nastalé hádce se většina nakonec shodne, že by na sebe měl vzít vinu Alistair. Tomu nezbývá, než se podřídit. Zdánlivě nepodařené, zbytečné setkání najednou dostalo svůj význam, který Alistair ještě před příjezdem policie jasně verbalizuje. Smysl Klubu není budovat přátelské vazby nebo si pěstovat mravy v dokonalém stolování nebo snad uctívat tradice, ale vytvořit vazby výhodné pro budoucnost. Od tohoto okamžiku mají společné tajemství – násilí na hostinském se dopustili všichni a až do smrti budou Alistairovi dlužit. Nikdo z nich nebude chtít, aby pravda vyšla najevo. Až se jednou někdo z nich octne v úzkých, bude mít k ruce celý tým právníků, politiků a finančníků, kteří mu rádi vypomohou.

V závěrečné scéně se ve stejném klubu jako na začátku setkává Jeremy s Alistairem a nabízí mu podporu své strany a prostor k růstu. Alistair je zaskočen, myslel, že už navždycky bude mít pošramocenou pověst. Jeremy ho ale vyvede z omylu – strana si váží mladých lidí s názorem, kteří se navíc budou silou mocí snažit očistit svůj štít a už nikdy nešlápnout vedle.