Priory

Michael Wynne (Velká Británie)

PRIORY (PŘEVORSTVÍ)

4 m, 3 ž

Na Silvestra pozve třicátnice, nepříliš úspěšná spisovatelka Kate skupinu svých přátel na venkov do starého osamělého převorství, které dnes slouží jako exkluzivní penzion. Chce se tak rozloučit s rokem, který jí přinesl rozchod s přítelem (ten původně pobyt v převorství objednával) a řadu dalších skličujících událostí. Jak se přátelé pomalu sjíždějí, její deprese ještě vzrůstá, protože její hosté, pokud skutečně dorazí, si s sebou přivezli i svou stálou masku úspěšnosti a pohody, pravda v některých případech přiživované drogami. Její homosexuální kamarád Daniel si v převorství domluvil po internetu schůzku s mladíkem ze sousedství, herec Carl dorazí nečekaně i se svou veleúspěšnou ženou, televizní producentkou Rebekou, která se mimořádně uvolnila i ze své role milující matky dvou malých dětí. Poslední z přátel z univerzity, Ben, si rovněž přivede partnerku, neuvěřitelně nesnesitelnou snoubenku Lauru, s níž se ovšem seznámil teprve večer předtím. Lesbičky Minnie a Lou nedorazí vůbec, protože dají přednost jiné, atraktivnější společnosti. To všechno stačí, aby Kate, krátce před půlnocí, tonula v slzách.

Jak noc postupuje se ale ve druhém dějství začne ukazovat, že její přátelé na tom vlastně nejsou o nic lépe, jen jsou k sobě méně upřímní. Danielův mladík brzy z převorství prchne, protože Daniel nevyhověl jeho představám o bezstarostném sexu, mezi Benem a jeho „snoubenkou“ Laurou to začne brzy skřípat, jejich vzájemné nadšení pro toho druhého bylo jen zbožným přáním dvou labilních bytostí – Lauřina stupňující se hysterie skončí dokonce pokusem o sebevraždu. Carl, který hercem spíše býval a dnes pracuje v zahradnictví, těžce snáší Rebečinu posedlost úspěchem a její snobismus a tyto problémy si už několik měsíců léčí v Katině náručí. Slibuje Kate, že se s Rebekou na místě rozejde a domů k rodině se s ní již nevrátí. V klíčovém okamžiku však samozřejmě selže. Všichni hosté z „prokletého“ převorství hned na Nový rok ráno prchají. Kate zůstává sama, rozhodnutá přestat usilovat o něco, čím není, a věnovat se s plným nasazením svému občanskému povolání učitelky.

Hořkou komedii uvedlo Royal Court Theatre v listopadu 2009 – v kategorii komedie získala hra Cenu Laurence Oliviera 2010.