Pyrenees

David Greig (Velká Británie)

PYRENEES (PYRENEJE)

2 m, 2 ž

Jedna z posledních her Davida Greiga, kterou on sám zařazuje do volného cyklu komorních dramat, při jejichž tvorbě si sám klade jediné omezení: vyprávět příběh v jediném dramatickém prostoru. Zároveň tato hra volně navazuje na jednu z nejúspěšnějších Greigových her: Poslední kosmonautův vzkaz... Hra se odehrává během dvou dnů na terase tříhvězdičkového hotelu v Pyrenejích. Zde se setkává konzulární úřednice Britské ambasády Anna a postava označená jen Muž. Zápletka je prostá: zhruba padesátiletý Muž byl nalezen v bezvědomí ve sněhu, na horské cestě vysoko v Pyrenejích. Muž nemá doklady, jen peníze, a hlavně - ztratil paměť. Anna má za úkol pořídit nahrávku mužovy řeči, aby mohli specialisté podle jeho přízvuku začít s mužovou identifikací - žádná další stopa totiž zřejmě neexistuje. V lehce komediální rovině se rozehrává téměř modelová situace demonstrující, jak obtížné je definovat něčí identitu... Proti Muži, který se zvolna - snad (protože si vlastně není jist ani svými emocemi) zamilovává do neznámé mladé ženy, tu stojí Anna, sama sebou také nejistá a emocionálně labilní. Je epileptička a ve velkém stresu se není schopná kontrolovat - takže dokonce předvede parádní hysterický výstup a vzápětí omdlí. Pak se ovšem za své chování omluví - to nebyla „ona", to byl vliv choroby. Vyloženě jako komediální varianta tématu nejisté identity pak funguje postava majitele hotelu, u kterého nikdy není zcela jasné, jak se k němu chovat: někdy je v „roli" pouhého majitele, a v tom případě se urazí, když za přátelskou službu obdrží spropitné, za chvíli mu ale začne pracovní dobu jako číšníkovi, a v tu chvíli je stejným faux paux mu spropitné nedat. A nakonec ho ještě Greig vybavil nesmírně komplikovaným rodinným zázemím (částečně Bask, Ir, Velšan, Ital...). První polovina hry končí „šokujícím" odhalením: na hotelové terase se objeví další host, Vivienne (bývalá logopedka a bývalá postava ze hry Poslední kosmonautův vzkaz...) a oznámí Anně, že toho muže zná, že je to její manžel Keith (kterého jsme mohli vidět předstírat zmizení ve zmíněné hře) - má i fotografické doklady. V druhém dějství odehrávajícím se další den sledujeme rozhovor Vivienne a Muže, kterého ona považuje za svého zmizelého manžela Keitha. Od Vivienne se postupně dozvíme, jak po něm pátrala a našla ho, pronásledovala ho přes celou Evropu, když on putoval od města k městu, chvíli s motorkáři, chvíli s rockery, chvíli žil ve squattu atd. Už tehdy - jak sama říká - jako by to ale byl někdo jiný, jako by prchal sám přes sebou. Až se nakonec - podle její interpretace - rozhodl místo útěku někam putovat a vydal se pěšky do poutního místa Santiago da Compostella, ale při přechodu Pyrenejí zřejmě zkolaboval ve sněhu. Vivienne by chtěla, aby se vrátil, odpustila mu jeho útěk, nevěry. Vivienne ho stále miluje - je to jediný člověk, kterého má. Stále hlouběji si uvědomuje, jak jí na něm záleží. Není ovšem jasné, zda Muž je onen muž. Otázkou je, zda Muž má opravdu totální amnézii nebo jen ztrátu paměti předstírá, aby unikl z rozpadajícího se manželství (nebo obojí?). Stejně tak není tak docela jasné, zda si Vivienne nevymýšlí, zda jen nevyužila shody okolností, aby si znovu získala, znovu stvořila zpět svého bývalého muže. Všechny důkazy jsou pochybné, všechno je pravděpodobné, ale nic není vyloučeno. Hra má otevřený konec - Muž vysvětlí Anne, že je pro ni příliš starý a začíná se sbližovat s Vivienne. Přestává být důležité, jestli byl její manžel, důležité zdá se je to, že začíná připouštět, že bude jejím manželem. A možná bude opravdu jiný - bude jako by znovuzrozený po své „smrti" ve sněhu. Jako by cesta - i když nakonec nedorazil až do kýženého poutního místa, změnila jeho i Vivienne, takže jsou možná oba někdo jiný, ale chtějí spolu navázat nějaký vztah.

Hra slibující spíše modelovou laboratorní studii lidské identity se nakonec promění v jemnou psychologickou studii padesátnické krize a hledání životního smyslu, lásky a závislosti. Nebezpečí patosu se hra vyhýbá komediálností a poetičností. Nabízí čtyři rovnocenné, herecky náročné party.

dd