Pyška

Vasilij Vladimirovič Sigarev (Rusko)

PYŠKA

Přepis novely Guy de Maupassanta, která v češtině vyšla pod titulem Slečna Fifi

5 m, 5 ž

Příběh se odehrává za mrazivého zimního podvečera a noci v zájezdním hostinci kdesi ve Francii za prusko-francouzských válek.

Přichází cestující společnost, která zde hledá občerstvení a nocleh. Všechny účinkující postavy jsou karikaturami představitelů významných sfér společnosti: církve, šlechty, vědy, revolučních vlastenců, vojska. Je zde povýšený hrabě de Brevil chotí, mnohomluvný pitomec pan Luazo, rovněž s chotí, dvě jeptišky, siamská dvojčata (!) - jedna mladá, druhá stará a mladík Konrjude - velkohubý revolucionář, odhalovatel nepořádků.

Hostinec je mimo provoz, usadil se zde pruský důstojník a zamkl spižírnu. Cestující jsou velmi zklamáni; nakonec ale ze svého zavazadla vytáhne jídlo mladá dívka a všem srdečně nabízí. Jmenuje se Elizabet Russe, nazývaná Pyška, prostitutka. Nenávidí své postavení, do kterého se dostala kvůli své chudobě a přičiněním cizích lidí. Ostatní jí opovrhují, odmítají se s ní bavit, dokonce od ní přijmout jídlo, což ale nakonec do jednoho udělají.

Elizabeth se chová velmi dětinsky, bláznivě - vybízí ostatní, aby s ní skákali panáka, a panenku, které říká slečna Fifi, všem představuje jako svou přítelkyni.

Do hry pak náhle vstupuje pruský důstojník a přeje si slečnu do svého pokoje. Elizabeth odmítá a když jí nikdo nepomůže, brání se sama holými pěstmi, což v důstojníkovi probudí masochistické nadšení. Elizabeth ho nakonec udeří kamenem a důstojník padá k zemi. Konrjude oslavuje její vzpouru, kterou vykládá jako významný politický čin.

Důstojník se však probere a hrozí všem popravou, pokud mu Elizabeth nebude po vůli, a dává jí na rozmyšlenou čas do rána. Všichni, kromě Konrjudeho, na ni naléhají, ať není sobecká a trochu se obětuje.

V následujícím čase se společnost, vlastně odsouzená na smrt, oddává pití. Pod vlivem alkoholu se Konrjude odhodlá k činu. Rozhodne se Elizabeth oženit. Svatba je Elizabethiným jediným a největším snem. Proběhne improvizovaný bezbožný obřad, při kterém je knězem opilý hostinský s klobáskami místo kříže na krku. Elizabeth však vše přijímá naprosto vážně.

Svatební veselí přeruší nový příchod oficíra, který se rozpláče, že nikdy neměl žádnou slečnu a opakuje svou podmínku, za které ostatní zachová při životě. Rádoby revolucionář Konrjude, ačkoli Pyšce před chvílí sliboval, že spolu budou "hloubit zákopy a stavět barikády", je strachy bez sebe a prosí Pyšku, ať je důstojníkovi po vůli. Elizabeth poslechne. Erotická tématika ve všech probudí libido a všichni se rozběhnou po pokojích, nově spárováni. Hostinec se oddává vášním.

Ráno Elizabeth vychází ze svého pokoje. Ptá se, kde je společnost. Hostinský jí oznamuje, že djela. Zklamaná Pyška chce odjet také, ale hostinský ji vyvede z omylu. Její manžel neměl na zaplacení útraty, a proto tu zaplatil v naturáliích, přenechal zde k službám svou ženu.

Předností textu je výrazná jazyková charakteristika postava a spád dialogu. Zde tuto svou schopnost autor využívá pro vytvoření komické až groteskní nálady, kterou dále umocňuje četnými, stále se opakujícími a kupícími detaily, které vstupují do hry vždy s ideálním timingem (jeptiška škytá, druhá se mumlavě modlí, hostinský se škrábe).

Míra zkaženosti je přímo úměrná úspěšnosti v boji - bezectní jsou autorem sice zesměšněni a demaskováni (pitomý intelektuál, bezzásadový šlechtic, šlechtična na povrch upjatá, ve skutečnosti dychtivá sexu, jedna jeptiška smyslná, druhá lačná vína), ale stejně nakonec ze střetu vychází jako poražená Pyška, která jediná je dobrého srdce. Soucit s těmito slabými a ubližovanými je vůbec výrazným tématem Sigarevovy tvorby.