Slunce pro dva

Pierre Sauvil (Francie)

SLUNCE PRO DVA

překlad Jiří Matějíček

1 m ( 50 - 60 let), 1 ž (20 - 25 let)

1 dekorace (pokoj)

Už jsme to viděli mnohokrát v různých převlecích: do bytu zapřisáhlého starého mládence pronikne pod nějakou záminkou mladá dívka, a po mnoha peripetiích, vesměs komických, proklopýtají až do happyendové postele šťastného manželství. Tady bychom měli starého mládence,( lékař, majitel kliniky, ve věku, kdy nejlepší léta chytají první rez), je tu i dívka, která vstoupí bez pozvání oknem, leč happy end nikde. Žádný strach, ono to všechno dobře dopadne, ale tak jaksi jako v životě - všichni musí být nakonec rádi, že vyvázli se zdravou kůží a místo cukrové vaty širokoúhlého štěstí je třeba brát věci života takové,jaké jsou. Hra má šest obrazů.Každý z nich představuje novou etapu toho urputného souboje dvou pošetilostí. Celý vývoj vztahu hrdinů tedy pozorujeme ve skocích. Tím nápadněji vyniká spirála, kterou při svém podivném soužití opisují - oni si totiž nakonec vzájemně vymění své původní pozice.

Po dvou hrách a několika filmech Pierre Sauvil rozhodně není začátečník i když nemůže ohromovat bibliografií. Že ve svém středním věku za sebou zatím nemá plejádu opusů, lze nejspíše připsat na vrub pečlivosti, s níž cizeluje dialog, promyšlenosti s níž zhodnocuje každý detail vztahů postav a tedy i mechaniku zápletky.Je to autor, který se nezříká poučení od bulvárních autorů,ale nikdy nezapře, že jeho skutečnými literárními kmotry byli dílem Maupassant, dílem Anatol France.