Smím tě políbit, než chcípnu?

Jarek Hylebrant
SMÍM TĚ POLÍBIT, NEŽ CHCÍPNU?
3 m, 1 ž

O svobodě, o hledání sebe samého, o přátelství, o křivolakých životních cestách, leč i o prokletém vztahu vypráví tento skutečný příběh.
Vedle sebe stojí krutý génius nedbající pravidel a jeho zbožňující slabošský přítel, jemuž onen mimořádně nadaný a nespoutaný mladík otevřel bránu do pekel.
Příběh otevíráme v roce 1871, kdy setkání s tímto o deset let starším básníkem je osudové. Verlaine, v té době sice nevyzrálý, nicméně usedlý ženatý muž, opouští manželku, aby strávil s Rimbaudem zhruba rok společného života ve Francii, Anglii a Belgii.
Mladinký Arthur Rimbaud, stíhaný neustálými rodinnými neshodami, přijíždí na pozvání Paula Verlaina do Paříže. Protřele vyhlížející mladíček s cynickým úsměvem a pichlavýma očima, plivající v nejednom slova smyslu na všechno a na vše, ještě netuší, jak se oběma změní život. Verlaine pozval Rimbauda, aby mu nabídl pomoc a přístřeší ve vile svého tchána. Zamiloval se totiž do jeho veršů a považuje jejich autora právem za nezměrný talent, jenž má dar obrátit zavedený tok poezie jiným směrem, změnit její charakter, nalézt novou poetiku.
Namísto drsně se vyjadřujícího, nicméně citlivého poety, však před ním stojí nikoli jedenadvacetiletý (tak o tom alespoň psal Rimbaud v dopise), ale téměř sedmnáctiletý cynický fracek, rouhačský, krutý, sebejistý, neuznávající absolutně žádné autority, vědomý si své geniality a pohrdající vším kolem sebe.
Ačkoli je Verlaine v té době šťastně ženatý s půvabnou Matyldou, vzápětí podléhá Rimbaudovu magickému kouzlu. Verlaine je rozervaný, neboť žena, která čeká jeho dítě, nemůže intelektuálně konkurovat jeho příteli, který mu otevírá nové, doposud nepoznané obzory a za nímž jde posléze poslušně jako pejsek.
Protože se Rimbaud ve vile Fleurvillových chová drze a nepřijatelně, odchází do privátu a Verlaine, který se stal jeho absolutním zbožňovatelem jej oddaně následuje. Zpočátku se ještě snaží dělit svůj čas mezi Arthura a Matyldu, ale postupující alkoholismus a výčitky svědomí z něho dělají krutého tyrana, který své ženě stále důmyslněji ubližuje a to i v bezprostřední blízkosti svého novorozeného dítěte.
V neděli 7. července 1872 nechává svou nemocnou manželku doma samotnou a s Rimbaudem nakonec opouštějí Francii. Žijí v Belgii a Anglii a ačkoli jako básníci prožívají nejplodnější období, v intelektuálním porozumění dospívají v té době k vrcholu, jsou zároveň konfrontováni s drsnou realitou, neboť peníze docházejí a do jejich vztahu i tvorby se vkrádá beznadějná bída. Verlaine si přestává být jist svou volbou a opět se pokouší získat zpátky Matyldinu přízeň, zatímco Rimbaud odchází zpět na statek své matky. Oddaná Matylda se svého zoufalého manžela ještě pokouší zachránit. Přijíždí tedy do Bruselu a schází se s Paulem. Setkání je láskyplné.
Vazby a vzájemná závislost jsou přeci jen tak silné, že Rimbaud opět vyhledá Verlaina, aby mu zmařil i tu poslední šanci na smíření s Matyldou. Zároveň mu však okamžitě dává opět najevo svou nadřazenost a své pohrdání. Verlaine se musí rozhodnout... Chce cestu do pekla!
Vážný dramatický střet na sebe nenechá dlouho čekat. Verlainův alkoholismus a Rimbaudova drzost už dorostly do neúnosných výšin. Zoufalec postřelí cynického fracka a za tento čin i za nepřístojnosti tohoto vztahu jde na dva roky do vězení. Trest Verlaina změní na tolik, že po návratu z vězení už není schopen Rimbaudovi stačit v jeho běhu životem a společná cesta se navždy rozděluje. Přesto si děkují, protože jeden bez druhého by nevytvořili nepostradatelný kus francouzské, vlastně světové poezie.