Smutný osud Karla Hroudy

4 m, 5 ž (zdvojení možné)

absurdně černá lovestory

Život se s otylým Karlem Hroudou nemazlí. Je tlustý outsider, platonicky zamilovaný do provazochodkyně Sandry, učitelka ho ponižuje, matka tyranizuje i za pomoci zvrhlého psychopatického psychiatra (který spí jak s ní, tak později se Sandrou). Fyzickou i psychickou terapií mu má být vzpírání svazků pornočasopisů, které u něj matka objevila. Karel se ale nevzdává a při životě ho drží dvě věci – množství jídla a láska k Sandře. Tu ponižuje její principál (stejně jako smutného klauna) a když jí nakonec podvádí (s Karlovou matkou) i psycholog, naváží spolu Karel a Sandra v opilosti bližší přátelský kontakt. Karel se chce opilý předvést a chce přejít jako po laně prádelní šňůru...

To, co se na něj za jeho zády potají chystalo, propukne naplno po této nehodě. Matka souhlasí s psychiatrovým návrhem na Karlovu léčbu pomocí elektrošoků a všechny postavy se opět setkají v sanatoriu pro duševně choré – Sandra a klaun zde skončili po výpovědi principálem. Karel podstupuje elektrošoky, hubne a projde duševní očistou – má vyčištěnou hlavu a vymytý mozek a on, šťastný, se jenom bezelstně usmívá... Tragikomický konec tragikomické postavy.

Autor pracuje novátorsky s jazykem a s drsným jízlivým, ale i místy hořkosladkým humorem nechává vystávat otázky po lidské necitelnosti, ale také po čiré lásce, která nemůže být v důsledku jiná než nenaplněná. Premiéra proběhla v Staatstheater v Darmstadtu v září 2010.