Somewhere Fun

Jenny Schwartz(ová) (USA)
SOMEWHERE FUN (NĚKAM, KDE BUDE FAJN)

3 m, 6 ž

Autorka disponuje cennou devizou, která dodává jejím textům zcela jedinečnou poetiku - zvláštní posedlost jazykovou hrou (často velmi vtipnou), jež rozhovor proměňuje do monologu vedeného logikou slovních hříček, neustálé návraty a variace vybraných motivů. Postavy, aniž by si toho byly vědomy, citují sebe navzájem a pomáhají tak vytvářet neviditelnou síť vztahů, do níž jsou všichni lapeni.

Ústředním tématem jsou mezilidské vztahy a frustrace z nich vyplývající. Kdysi dávno, když lady Diana tancovala v Bílém domě s Travoltou, bývaly Rosemary a Evelyn přítelkyně a každý den své děti Beatrice a Benjamina brávaly na nějaké pěkné místo. Náhodou se po letech znovu potkávají, ale už nevědí, co si říct, každá má už svůj malý sobecký svět, ze kterého není cesty ven, což platí o všech postavách. Rosemary ztratila kontakt se synem, čehož Benjamin hořce, ale pozdě lituje poté, co se matka rozpustí a zbyde z ní jen kaluž toxického odpadu. Své svědomí zkouší léčit aspoň návštěvou dementní babičky. Evelyn má rakovinu a umírá. Společnost jí dělá manžel, který o ni dávno ztratil zájem, dcera s chybějícím obličejem a pečovatelka, která na rozdíl od Evelyn rodí jedno dítě za druhým.

Pěkné zůstalo ve vzpomínkách, se současností si nikdo neumí poradit, každý trpí mylnými představami o tom druhém, nové technologie jenom potvrzují nemožnost komunikace, lidé se setkávají, ale míjejí. Aspoň v závěru se trochu zablýskne na lepší časy, když se setkávají Benjamin a Beatrice a pro jednou zavládne porozumění.

Mladá americká dramatička na sebe upoutala pozornost diváků i kritiky už svou prvotinou plnou halucinogenních vizí God´s Ear, která si po úspěchu v New Yorku rychle našla cestu do divadel doma i v cizině.