Spencer

András Kern (Maďarsko)

SPENCER (anebo SPENCER A KATHERINE)

z maďarštiny přeložila Kateřina Pošová

6 m, 1 ž a další

Poutavost hry spočívá v duchaplném střídání autentických životních epizod s fiktivními situacemi, zrozenými v autorově fantazii. Milostný příběh těchto dvou světových kinohvězd byl sám o sobě až do konce - do Tracyho smrti - bouřlivý a plný zvratů, dynamický děj hry je však současně i pestrým sledem úvah a dialogů o četných zajímavých a významných otázkách: o vztahu umění a reality, o specifičnosti hereckého bytí, o prolínání této výjimečné profese a životního stylu. Dramaturgie hry je poutavá, scénicky vděčná; děj je nesen „záběry" ze společných natáčení stejně jako momenty reálných životních situací plných duchaplných slovních potyček. Podobně jako u Pirandella místy nevíme, díváme-li se na skutečné dění, anebo na právě snímaný záběr filmového příběhu.

András Kern na okraj své hry podotkl: „Dřív mi často říkávali: z určitých úhlů pohledu vypadáš v televizi docela jako mladej Spencer Tracy! Opakovali to tak dlouho, až jsem o něm a o Katherine Hepburnové napsal hru. Ti dva spolu nadosmrti válčili, milovali se a zraňovali; ona mu byla i nebyla družkou...

A pak mi náš režisér řekl : Píšeš-li hru o Spencerovi, asi nebude tak zajímavá, jaká by mohla být, kdybys ji napsal o sobě!

No ovšem! (i když mu vlastně vůbec nejsem podobný!), samozřejmě: pod záminkou, z podnětu, takříkajíc pod pláštíkem Spencera je ta hra o nás, jako ostatně každá dobrá inscenace (což doufejme bude i tato!). Je o našich zradách, láskách, přátelstvích a manželstvích, o našem talentu, o naší zbabělosti a prolhanosti, o kráse i ošklivosti. V poloze groteskní i vážné podává svědectví o tom, jak vlastně žili a žijou ti prapodivní tvorové - herci - v letech 1939, -49, -59... v Hollywoodu, anebo třeba dnes, tady, u nás. No ovšem: o nás pro nás a možná i pro vás..."