Tesání sochy

Graham Greene (Velká Británie)

TESÁNÍ SOCHY

z angličtiny přeložil Radek Pokorný

3 m, 2 ž

Hra o bezvýchodnosti a snaze komunikace mezi otcem a synem. Otec je zaneprázdněn svými myšlenkami a prací na obrovské soše Boha Otce, z níž za posledních patnáct let vytesal pouze nohy. Neustále se zabývá problémem, jak vyjádřit boží lásku a zároveň krutost. Také hledá vhodný vzor pro ideálního otce. Vlastní dokonce sbírku diapozitivů s portréty různých otců, ale není schopen najít ten správný výraz. Ze všeho vyplývá, že sochař je pouze obětí obludného sobectví a obsedantního sebeklamu. Ve skutečnosti žádným umělcem není, a pokud ano, tak v jádře neschopným a sterilním. V podivném ateliéru, kde probíhají všechna tři dějství, je jen hrubý, převážně neopracovaný kvádr obklopený lešením, kladkami a provazy. Na vrchol, který není vidět, vede dlouhý žebřík a sochař má strach, že z něho spadne, protože trpí závratí.

V prvním jednání, jež má na rozdíl od dvou dalších fraškovitý charakter, se chlapec bezvýsledně vyptává na zemřelou matku a mluví o svých romantických plánech do budoucna. Otec si ho však nevšímá a myslí jen na obtížnost svého úkolu, jak vyjádřit ideu otcovství a protiklad boží lásky a zloby.

Ve druhém jednání přivede chlapec za otcovy nepřítomnosti do ateliéru lehkou holku, která ho nejdřív provokuje a pak ho obviní, že ji sváděl a obtěžoval. Nesmělý chlapec je pro ni příliš nezkušený. Když se vrátí otec sochař, rázem upoutá její pozornost svou mohutností a po krátkém rozhovoru odejdou stranou a souloží.

Ve třetím jednání je u sochy chlapec s hluchoněmou dívkou. Chce si ji vzít a odstěhovat se. Na scéně se znenadání objevuje záhadný doktor Parker, který oslovuje nedokončenou sochu nesouvislým monologem.

Během chlapcovy nepřítomnosti flirtuje Parker s hluchoněmou dívkou znakovým jazykem a dokonce ji svede. Dívka pak zmateně vyběhne na ulici přímo pod auto, které ji usmrtí. Když se chlapec, který si mezitím vyjednával zaměstnání a byt v nedaleké autodílně, vrátí a všechno se dozví, propadne zoufalství a chce spáchat sebevraždu. Marně doufá, že mu otec jeho úmysl rozmluví. Sochař dál jen žvaní o svém díle. Přiznal si, že místo Boha tesá vlastně Lucifera, a s touto myšlenkou se pouští s dalším sobeckým elánem do práce.

Postava sochaře je inspirována skutečnou postavouB.J. Haydonai, který byl posedlý touhou po velkých biblických námětech (ačkoliv v jeho době už nebyly v módě), touhou, jíž obětoval osobní život.