Tulení žena

Sue Glover (Velká Británie)

TULENÍ ŽENA (SEAL WIFE)

z angličtiny přeložil David Drozd

2 m, 4 ž

Sue Glover označovaná za nejdynamičtější současnou skotskou spisovatelku napsala řadu scénářů pro televizi, pro rádio, dva hrané filmy a v neposlední řadě mnoho divadelních her. Nyní pracuje na textu pro Royal National Theatre v Londýně. Její hra Bondagers (Otroci) se stala hitem Edinburského festivalu 1995 a získala cenu LWT - hry na jevišti. Některé její texty jsou přeložené do francouzštiny, hrají se v Americe a v Irsku.

Tulení žena je poměrně komorní hrou, která zachycuje osudy několika podivínů žijících v izolaci průmyslového pobřeží - mimo normální společnost. Hlavní hrdinkou je dívka Rona, která při svém oblíbeném, ale nebezpečném nočním koupání náhle vystoupila z moře přímo do rukou místního pytláka Aleca Graye. Ten ji zachránil od chladu a zranění a ubytoval ji v domku, kde žil se svou matkou, Agnes Gray. Rona, dívka odnikud, miluje noční oblohu a moře, je spojená s živly moře a svým bláznivým chováním nakazí postupně i Aleca, se kterým brzy čeká dítě. Rona není schopná přijmout Alecovo pytláctví a úporně ho žádá, aby s tímto druhem obživy skončil. Alec to slíbí, ale těsně před Roniným porodem odchází na svůj poslední lov. Ten se celé rodině stane osudným. Rona během jeho nepřítomnosti porodí dívku, je však novou sousedkou, důchodkyní Manzií, nařknuta z neschopnosti se o dítě starat. Alec se vrátí po několika dnech z lovu, ale Rona již doma není. Zmizela, nikdo neví kam. Dvě místní sestry, které sbírají po pláži zbytky uhlí, během celé hry vedou spory o životu v rodině Grayů. Tyto spory vrcholí vyznáním obdivu mladší sestry k Roně a obviněním Aleca starší sestrou z její vraždy. Situace nabývá spádu, když důchodkyně Manzie nutí matku Aleca oznámit jak narození dítěte, tak zmizení matky na policii. Alec se zhroutí a doznává své matce, že při posledním lovu zabil matku tuleně. Rona během svého těhotenství těžce nesla zabíjení tuleních matek a mláďat a označovala svého muže za vraha. Alec prosí svou matku, aby jeho dceru vychovávala jako normální dítě a ne jako mořskou divoženku. Celá hra končí matčiným opěvováním krásy jeho dcery a přirovnáváním jejího těla k moři.

Glover velmi rafinovaně zasadila postoje k lidskému soužití s přírodou do prostředí znečištěné pláže, na které není ani písek, odkud jsou z vysoké zdi vidět průmyslové věže a odkud hlavní hrdinové prchají na svatý ostrov přírodu nejen pozorovat, ale i ničit. Tragická konfrontace je nakonec matkou Aleca označena jako neustálý koloběh přírody, kdy „vždy budou lovci a vždy budou jejich pronásledované oběti".