Undskyld, gamle, hvor finder jeg tiden, kaerlighed

Christian Lollike (Dánsko)

UNDSKYLD, GAMLE, HVOR FINDER JEG TIDEN, KAERLIGHEDEN OG DEN GALSKAB DER SMITTER?

(PROMIŇTE, STAROUŠCI, KDE NAJDU ČAS, LÁSKU A NAKAŽLIVÉ ŠÍLENSTVÍ?)

5 m, 3 ž

Hra má podtitul „drama z ústavu sociální péče". Dalo by se s trochou nadsázky říct, že se jedná o jakousi parafrázi Přeletu nad kukaččím hnízdem, ovšem s hrdiny z větší části na sklonku života. Evropská populace rychle stárne, a tak se zdá být hlavní téma hry, totiž život za zdmi jmenovaného ústavu, čím dál více aktuální.

Sledujeme osudy obyvatel a personálu ústavu „Frydental" (doslova „údolí klidu"). Senioři tráví čas zbytečnými činnostmi bez užitku. Biermann plive krev a slyší podivné hlasy, zpěvačka zpívá chraplavým hlasem dětské veršovánky, Don Otto je slepý a kouří doutníky, senilní kleptomanka Vera si začne ve svých 81 letech s 23letým ošetřovatelem Valentinem. K personálu patří také student medicíny Bernhard, Öh Walter a ředitelka ústavu paní Fraukeová, která má vysoké mravní a etické nároky na sebe i personál - senioři jsou pro ni klienti. Bernhard a Öh Walter to ale neberou příliš vážně - své svěřence stále sekýrují a okrádají.

Život plný rutiny a nudné byrokracie je náhle přerušen novým projektem Biermanna a Dona Otty: vyfantazírovali si stavbu rozhledny uprostřed areálu ústavu. Paní Fraukeová je plánem nadšena, na jedné straně respektuje přání klientů, na druhé je to šance projekt „Frydental" proslavit a zmedializovat. Kříží to však plány Bernharda a Öh Waltera, kteří mají na zahradě zakopány ukradené předměty.

Biermann zatím udělá zkušenost s klinickou smrtí a jenom Bernhardova reanimace ho přivede zpět k životu. Biermann chce však zemřít a požádá Dona Ottu, aby mu ve spánku vypnul přístroj podporující srdeční činnost. Don Otto ale nechce zůstat sám, chce zemřít spolu s přítelem. Ve chvíli smrti vypadají, že spolu našli štěstí.

Zatím Vera a Valentine snují plány na budoucnost: rozhodnou se nastěhovat k sobě. Ale Vera trpí den po dni se zhoršující demencí, takže si už na nic nepamatuje. Vše se provalí a paní Fraukeová dává Valentinovi výpověď. Valentin nepřenese překaženou lásku přes srdce a spáchá sebevraždu.

Autor spojuje jednotlivá dějová vlákna příběhu do humorného a sakrastického příběhu bez veškerých příkras, střídá klidné a filozofující pasáže s groteskními a surreálnými scénami. Jde o text o životě a smrti, o lásce a osamělosti, rozumu a bláznivosti, popisuje, jak se tyto pojmy mohou lehce promíchat a zaměnit. Hra však nevyznívá pesimisticky, autorovi se daří až do konce udržet napětí, tempo i humor, ale i vmísit do toho všeho poezii.

Hra měla premiéru v září 2003, v Německu a Rakousku byla inscenována již několikrát.

Hra je v současnosti překládána do češtiny.

Text je k dispozici také v německém překladu.