Věra

Anna Wágnerová

VĚRA

10 žen, 7 mužů, 1 dítě, 14-16 postav

" Komedie o dvanácti obrazech, prologu a epilogu", se odehrává na jaře roku 1995 v Praze. V místě, které bývá pociťováno jako významuplná evropská křižovatka, a v době, kdy se osudy mnoha obyvatel této části světa daly do pohybu.

Starý pražský byt, ve kterém proběhne v rozmezí čtrnácti dnů sled několika setkání, je vlastně jednou z hlavních "postav" hry. Jeho zdi v sobě nesou příběh celého končícího století, který je zpřítomňován nejen skrze postavu Babičky (respektive jejího ducha), ale i postavou Sáry Schlosserové, restituentky domu.

Dějem pohybuje odhalování vztahu dvou hlavních postav, Věry Fidesové a Michala Ptáka, pětatřicátníků, kteří ač k sobě chovají hluboké city, mají mnoho let zásadní problém o nich mluvit.

Osud zhmotnil jejich neschopnost spolu komunikovat tím, že je od sebe oddělil nedobrovolnou emigrací - na začátku hry se Michal vrací po deseti letech do své rodné země.

Mezi další hlavní osoby příběhu patří sedmnáctiletá Sára a šedesátiletý Doktor. Oba mají silnou citovou vazbu ke dvěma hlavním hrdinům, ale i k místu děje. Oba, každý z jiné strany, putují za poznáním své vlastní identity skrze postupně se odhalující vztah Michala a Věry.

Dialog dvou hlavních hrdinů je komorně, sarkasticky laděný, a střídají ho snové scény starého bytu s živou "duší", která je součástí "genia loci" velkého města.