Vladimirova děvka

Jan Kratochvíl

VLADIMIROVA DĚVKA

7 m, 3 ž

Hra pozoruhodně vystavěná na půdorysu absurdního dramatu. Opakující se motivy a situace (Hostinský obsluhující kdesi v zapadlé skandinávské (?) vesnici hosta Olafa, láhve alkoholu, zbytečné zabytí kobyly atd.), retrospektivy do minulosti, kdy se v rámci Olafova opakujícího se vyprávění vynořují další postavy vesničanů a vzniká tak drsný příběh – kdysi přivandrovala do vesnice děvka s parchantem, byla přijata do jednoho (Vladimirova) domu, zakrátko zemřela. Parchant (postupně zjistíme, že jde o Olafa, hlavního rekonstruktéra děje) zřejmě spal s Vladimirovou manželkou, za což ho Vladimir zabije. Na konci je naznačeno, že Olaf zastřelí i hostinského. Ostatní postavy se stávají duchy z minulosti, přicházejí do hospody jakožto hosté a zase mizejí, aby nechaly opět samotného Olafa s Hostinským.

Neustálé zpochybňování děje („lidé to tak povídají“) znejišťují i Olafa, jenž chce příběh znovu sestavit (je už zřejmě po smrti), ale hostinský pouze dělá svoji práci hostinského a nikterak Olafovi s příběhem nepomáhá, naopak, nechává Olafa vyvolávat postavy (z minulosti) a tvořit tak nejistý příběh, který může být jen jednou z možných interpretací toho, co se opravdu stalo...

Vítězný text dramatické soutěže Cen Alfréda Radoka za rok 2011.