Vzdálené ostrovy

David Greig (Velká Británie)

VZDÁLENÉ OSTROVY (OUTLYING ISLANDS)

z angličtiny přeložil David Drozd

4 m, 1 ž

Dva ornitologové, Robert a John se ocitnou - s požehnáním ministerstva - v létě před druhou světovou válkou na malém ostrově. Splnil se jim jejich životní sen, budou moci měsíc nerušeně studovat ptactvo v jeho přirozeném prostředí. Na ostrově je jen pan Kirk, kterému ostrov patří a jeho neteř Ellen.

Celá hra se odehrává výhradně ve staré, dávno opuštěné kapli, kterou si ornitologové vybrali za dočasné bydliště. Už jejich vstup na scénu předznamenává vývoj dalšího děje. Dveře do kaple nelze otevřít a John je nakonec musí vyrazit. Kirk to komentuje slovy: „Zničili jste dveře, kdo ví, co dalšího ještě zničíte."

Mladistvé nadšení dvou vědců pro výzkum postupně zchladí poznámky pana Kirka, který se stará jen o to, aby dostal „náhradu" za všechny škody, které ostrov díky návštěvě vědců utrpí. Z rozhovoru však vyplyne, že vědci nebyli ministerskými úředníky informováni zcela přesně o účelu své návštěvy. Starý muž totiž hovoří o náhradě fakticky za celý ostrov, který má být použit pro zkoušku chemické zbraně. Oba vědce to vyděsí, nechtějí si připustit, že byli ve skutečnost posláni na ostrov jenom proto, aby zhodnotili, zda je vhodný ke zničení pro vojenské účely. Každý však reaguje jinak.

Robert se s Kirkem po večeři pohádá a začne se s ním prát. Není to nic těžkého, protože starý muž se nebrání, Robert ho chytí pod krkem a křičí na Johna, aby mu dal pořádnou ránu do břicha... Než se zbabělý John k čemukoliv odhodlá, starý, dusící se muž dostane záchvat a za okamžik padne na stůl mrtev. Zřejmě infarkt.

Na ostrově zůstávají jen oni dva a Ellen. Erotický zájem o ni je samozřejmě naprosto nepominutelný. Napětí se mezi těmito dvě přáteli, kteří se však doplňují téměř ve všem, vyostřuje a vše se zlomí, když John jednoho deštivého večera vyvolává fotografie ptactva a objeví mezi nimi fotografii nahé Ellen (Robert ji zřejmě vyfotil při koupání). Než se mu podaří obrázek skrýt, Ellen se ho zmocní. Ještě nikdy neviděla své tělo. A tento objev vede již zcela přímo k erotické výzvě k Johnovi. Ten se nejprve brání, ale Ellen je nesmlouvavá, i ona odhodila všechny zábrany - je teď přece majitelkou a paní ostrova, je to jen její svět. Začínají se milovat na stole, když se dovnitř vrací zcela promoklý Robert. Chvíli je jenom pozoruje - pobyt na ostrově jako by ho proměnil v mořského ptáka - a pak jim poví, že viděl, jak se někteří ptáci, místo aby se drželi ve svých hnízdech, sami vrhají doprostřed zuřící bouře a nechávají se strhnout: „Dokážeš si to představit? Pryč od pevniny, letět pryč, mimo čas a prostor, zbavit se všeho."

V poslední scéně se od Ellen dozvíme, že viděla napůl šíleného Roberta, jak se vrhl z nejvyššího útesu na ostrově do zuřící bouře, chvíli letěl a zmizel v moři. Kapitánovi, který je odváží z ostrova, John řekne, že to byla nehoda. A také potvrdí, že ostrov jistě bude pro vojenský pokus vhodný. Jak se ukazuje, nepřišel jenom o své panictví, ale stal se z něj slušný, ale konformní pragmatik.

Hra se zakládá na skutečné události. Na půdorysu komorního dramatu řeší otázku společenské přizpůsobivosti a důsledků obyčejného, banálního konformismu. Velmi funkčně jsou do děje a charakterů vpleteny metaforické motivy: zničení ostrova je širší metaforou pro zničení nevinnosti a čistoty člověka i morální devalvaci, kterou válka vyvolává (aniž - v tomto případě - ještě vůbec začala).

Všechny tři ústřední role - Ellen, John i Robert nabízejí výrazné herecké příležitosti.