Wie ein Leben zieht mein Koffer an mir vorüber

Johannes Schrettle (Rakousko)

WIE EIN LEBEN ZIEHT MEIN KOFFER AN MIR VORÜBER

(JAK ŽIVOT TÁHNE MŮJ KUFR KOLEM MNE)

3 m, 3 ž

hra na pokraji filmu, snu a reality

Doris Fu je zástupkyní jistého koncernu, jenž chce převzít firmu Milana a Wolkingera, kteří spolu točí pornofilmy. Doris se ale nezajímá pouze o firmu, ale i o Milana, který ji uchvátil právě v jednom z filmů. Její rivalkou se jí náhodou stává Piroška, nová uklízečka pocházející odněkud z východní Evropy, která přicestovala a i přebývá v kufru. Milan je zmatený, dokonce už ani neví, kde je jeho domov. Pokud tedy kromě natáčecího prostoru ještě nějaký domov má. A pokud se mu to všechno nezdá nebo pokud se nejedná o špatný film.

Tu se do centra dění dostává zmíněný kufr. Lépe řečeno dva kufry – ten, ve kterém bydlí Piroška, a ten, s nímž se Doris chystá odletět na služební cestu. A samozřejmě dochází k jejich záměně a kufr, v němž se skrývá Piroška, se navíc na letišti ztratí. Ocitá se tedy omylem, ač chtěla utéct s Milanem, najednou kdesi v Dánsku u starých manželů, kteří žijí odtržení od civilizace na svém statku. To už se ale za ztraceným kufrem vydávají i Doris a Milan a dochází k nečekanému rozuzlení – staří manželé jsou vlastně Milanovi ztracení rodiče. Zda u nich nakonec zůstane s Piroškou, která čeká jeho dítě, nebo odejde s Doris, zůstává otevřené...

Autor se nechal inspirovat filmem Lisolette Pulver Myslím často na Pirošku z roku 1955 a vytvořil kuriózní panoptikum postav a zamotanou lovestory – Milan je podle všeho umělec a Doris Fu bojuje o něj, ale i o Pirošku, jež přicestovala, ale i musí odcestovat v kufru.

Z jazyka vyvěrají do hry proudy řeči (i s odpadky), postavy si navzájem po způsobu Becketta čiGeneta nerozumějí. Německá uvedení hry ji inscenovala jako hravý kabaret.