Z

Velká hala staré akademie. Pozdě večer. Prázdno, ticho, nikde ani noha.
To si myslí Tizian, který zoufale sedí v rohu. Jenom na chvilku si zdřímnul a když se vzbudil, byli všichni pryč a dveře zamčené.
Nikdo ho neslyší - jenom Lea. Objevuje se jako zjevení, je překvapená, empatická. Nechala se tu zamknout, a ne poprvé - má tohle místo ráda, může zde v klidu přemýšlet a meditovat.
Nicméně Tizian chce ven, musí na rodinnou oslavu, kde nesmí chybět, aspoň proto, aby dělat, že jde opravdu o rodinu. Ale Lea ví, že dostat se ven je bez šance, dveře jsou železné a hlídané poplašným zařízením, telefony jenom v kancelářích. Jediná možnost úniku je terasa na střeše - kdyby člověk uměl létat.
Oběma tudíž nezbývá strávit společně noc v hale. Aspoň že funguje automat na kávu. Začínají si lézt na nervy, ale i lepit se jeden na druhého, rozhovor je stále intimnější, proberou snad všechna témata. Štěstí, identita, láska, sex, přání, sny a rozčarování. A už se blíží svítání a s ním osvobozující moment. Škoda, že každý z nich má své vlastní plány...
Divadelní debut gruzínské spisovatelky a novinářky zachycuje dva mladé lidi ve výjimečné situaci, z domnělého vězení se stává pro oba místo svobody: svobody slova, myšlení, hry, ale i skutků. Krátké výstižné scény rozehrává autorka s citem pro situace a jazyk, zobrazuje autenticky malé chvilky štěstí, které hrdinové zažívají jako vytrhnutí z jednotvárné reality.
Hra byla poprvé uvedena v únoru 2006 v Thalia Theater Hamburg.