Pobřeží Utopie: Plavba - Ztroskotání - Záchrana

POBŘEŽÍ UTOPIE: PLAVBA / ZTROSKOTÁNÍ / ZÁCHRANA (The Coast of Utopia – Voyage / Shipwreck / Salvage)

velké množství postav

Jeden z nejambicióznějších projektů světové dramatiky posledního čtvrtstoletí: Stoppard ve své trilogii stvořil dílo až románově epické šíře, „ve svém duchu čechovovské, v měřítku tolstojovské“ (N.Y.Times). Vzdělaností může dnes Stoppardovi konkurovat málokterý autor. K zájmu o ruské dějiny jako prameni mnoha problémů 20. století a o ruskou klasickou literaturu jej přivedla nejen jeho angažovanost ve věci lidských práv (např. v P.E.N.), ale i zkušenosti adaptátora Čechova pro anglická jeviště, jakož i inspirace inscenacemi ruské klasiky londýnského Národního divadla (zejména Gorkého Letních hostů). 

Pobřeží Utopie zahrnuje tři hry -  Voyage/Plavba, Shipwreck/Ztroskotání a Salvage/Záchrana - , v jejichž třicetiletém horizontu kolem revolučního roku 1848 se „pohybuje“ více než 70 postav, většinou historických. Zatímco „hrdinou“ prvního dílu je mladý anarchista Michail Bakunin, druhému a třetímu dominuje socialista Alexandr Gercen, do jisté míry tlumočník Stoppardových názorů na dějiny a společnost. Stejný prostor však pro své názory ve struktuře hry získávají i např. Turgeněv či Černyševskij. Všechny tyto postavy představuje Stoppard i s jejich lidským, někdy problematickým zázemím, s jejich dobou podmíněnými pohnutými osudy, s jejich slabostmi a paradoxy jejich jednání. Mimořádné pochopení projevuje autor v této souvislosti ženským postavám, lapeným v patriarchálním světě – Bakuninovým sestrám, Gercenovým a Ogarjovovým životním partnerkám. Patří k půvabným detailům Stoppardovy dramatiky, že nejzásadnější historické osobnosti jako Puškin či Marx jsou zde jen vedlejšími, často téměř němými figurami.

Prostředí, ve kterém se postavy pohybují, se během oněch třiceti let přesouvá z Ruska do západoevropského exilu. Nebyl by to ovšem Stoppard, aby se v dramatické struktuře her nepokusil experimentovat - nejpůsobivější metodu zvolil hned v první hře: v prvním dějství Plavby se chronologicky odehrávají scény, situované na venkov a do Petrohradu. Kratší druhé dějství pak zahrnuje – opět chronologicky – pouze scény odehrávající se v Moskvě. Teprve v závěru se v divákově vědomí složí celkový obraz děje. 

Vzhledem k produkční náročnosti se do inscenování této monumentální trilogie pustilo na celém světě jen několik největších scén (ND Londýn – světová premiéra 22. června 2002, Lincoln Center v New Yorku, Divadlo Komsomolu v Moskvě a Theater Cocoon v Tokiu - stav 2021).

Český překlad vznikl v souvislosti s přípravami třetího dílu souborného vydání Stoppardových her v nakladatelství pražského Divadelního ústavu.