Rozbité zrcadlo

Slečna Jane Marplová prožívá snad až příliš poklidné dny v St. Mary Mead a touží po rozptýlení. Náhoda ji svede dohromady s Heather Badcockovou, znalou nejžhavějších místních klepů – především o filmové hvězdě Marině Greggové a jejím manželovi, režiséru Jasonu Ruddovi, nových obyvatelích Gossington Hall. Nedlouho poté se v jejich sídle koná dobročinný večírek – a jedna z návštěvnic na něm za podivných okolností umírá. Místní policie je bezmocná a Scotland Yard také s rozumem v koncích. Naštěstí mohou těžit z pozoruhodných postřehů slečny Marplové – a ta se nikdy nemýlí.

Adaptace je v kontextu dramatizací detektivek A. Christie poměrně výjimečná. Její autorka Rachel Wagstaff přistoupila k důkladnému přestrukturováním syžetu, formálně využívá variací a přehrávání vzpomínek a situací zvýrazňuje témata nespolehlivosti paměti - jak všichni přibarvujeme své vzpomínky a své pravdy, abychom zakryli hořké nebo temné skutečnosti, které se za mini skrývají. Adaptace je mnohem víc než převyprávěním jednoho ze známých příběhů (několikrát filmově zpracovaného, jednou dokonce s Elisabeth Taylorovou). Ukazuje hlavní hrdinku - Slečnu Marplovou - po úrazu nohy připoutanou na křeslo, se vším fyzickým nepohodlím, které z takové situace pro starou dámu vyplývá. Vidíme slečnu Marplovou váhající, chybující a v jistých chvílích bezradnou, když jí intuice vede sice správným směrem, ale také slepými uličkami. Z žánrového hlediska jde o konverzační psychologickou hořkou detektivní komedii, která se nevyhýbá vážným tónům.