Zwiegespräch

ZWIEGESPRÄCH (Rozmluva)

2 m (variabilní obsazení)

První z nich si ještě jako školák vzpomíná na návštěvu divadla: ne na představení, ale na výzdobu, na prostředí. Archetyp, který poznává na svých procházkách po okolních vesnicích, ve stodole, v domě na hřbitově - a neustále očekává, že se otevřou dveře, rozletí se okna, vyjde člověk.

Druhý z nich vzpomíná na svého pradědečka, který ležel v zákopech na Isonzu a v Galicii a se zvířaty si vždy poradil po svém, hada nabodl na hrábě a sršně zazdil zaživa do dutého stromu. Pro druhého to byla oblíbená hra, zážitek jako nedělní partička karet.

„Pravda, příteli, jsme dva zvláštní blázni, každý po svém." Peter Handke se s nesrovnatelnou muzikálností postaral o rozmluvu dvou řečníků, v jejichž dialogu se promítají obrazy a vzpomínky. V centru dění stojí dědeček jakožto velký hráč – a jeviště jakožto místo konání. Jedná se o jakousi hru ve hře, o mistrovský dialog.