Autobus - záležitost jedné svaté

Lukas Bärfuss (Německo)

AUTOBUS - ZÁLEŽITOST JEDNÉ SVATÉ (DER BUS - DAS ZEUG EINER HEILIGEN)

z němčiny přeložil Josef Balvín

4 m, 4 ž, hlas pana Kramera

„...I'll chop my human-ness in half / and be as worm or virus..." (Will Oldham) stojí v záhlaví hry Autobus. Můžeme ji považovat za jakousi novodobou moralitu čili hru o křesťanské mučednici, jak se koneckonců praví i v podtitulu hry. Švýcarský dramatik Lukas Bärfuss má v oblibě silné ženské hrdinky-trpitelky: jeho hra Sexuální neurózy našich rodičů je velkou obhajobou mentálně postižené Dory a jejího zápasu o svobodnou existenci v racionalizované „normální" společnosti, v Autobusu se setkáváme s Erikou, která obdobně jako Johanka z Arcu uslyšela jednoho dne Boží hlas, který jí přikázal vykonat na den svaté Žofie pouť k Černé Panence Marii z Čenstochové.

Erika i přes nečekané nástrahy a komplikace svůj úkol vykoná, aby na místo určení dorazila pozdě, zjistila marnost svého počínání a ze zoufalaství rozbila sošku svaté Žofie. Nebyl by to však celé dobrý příběh, kdyby podstatou putování byl pouze jeho cíl, a nikoli cesta samotná. Erika, která omylem nastoupí do autobusu s odlišnou destinací, se probouzí v podivné realitě. Osádka vozidla, ze kterého Eriku násilím vyvrhuje sadistický řidič Hermann, připomíná v lecčems bájnou kocábku bláznů: Tlusťoška hříšných rozměrů, zbabělec a bývalý milenec Eričiny matky Karl, chladná duchovní bytost Jasmin a děsivě úpící hlas nemocného pana Kramera potácejícího se kdesi u bran tlamy pekelné. A jako by tyto ztracené existence neměly jiné poslání než potkat Eriku, pohrát si s ní a nakonec ji předhodit u benzinky bláznivému alkoholikovi Antonovi. Již již to vypadá, že příšery Eriku za ranního kuropění rozsápou a pohřbí kdesi v horské pustině švýcarských Alp, ale rozbřesk jako by náhle vyčistil vzduch, postavy se začnou kát a Erika nabývá na převaze. Uteče do Antonovy benzinky, na jediné místo, kde tuší možnou záchranu. Z

jistí, že není vše tak černé, jako v noční temnotě. Anton je ve skutečnosti jakýsi novodobý Vilém Tell aneb skurilní zoufalec, který po lesích rozvěšuje letáky proti pytlačení a propaguje zelenou naftu, náhle vzplanuvší Hermann v touze stát se kvůli Erice opakem toho, čím byl dosud, tedy „dobrým člověkem a špatným řidičem", s autobusem nabourá, přičemž veškeré osazenstvo zahyne. Zbývá jen jedna otázka. Dle výše zmíněného finále hry je těžko posoudit, zda Erika nalezla v Čenstochové to, co hledala: „Jak víte, že jsem křesťanka? Mám s Bohem milostný vztah... Chtěla bych věřit na smrtelnost... Že to, co je teď a tady, je prostě teď a tady, a že já nehraju žádnou roli, ale jsem prostě Erika...".

Hra měla českou premiéru ve Švandově divadle na Smíchově v září 2009. V Německu byla uvedena v Hamburku v lednu 2005 a dále byla uvedena na více než 14 německojazyčných scénách.